Kněžské bratrstvo sv. Petra

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m
m (doplnění)
Řádka 3: Řádka 3:
FSSP představuje největší společenství tradičně katolických kněží, u nějž nejsou zpochybňovány [[kanonické právo|kanonický]] status a [[jednota s Římem]], a druhé největší společenství tradičně katolických kněží vůbec (hned po Kněžském bratrstvu sv. Pia X., z něhož FSSP vzešlo). V říjnu [[2011]] mělo  392 členů (228 [[kněz|kněží]], 10 [[jáhen|jáhnů]] a 154 [[seminarista|seminaristů]], kteří působili ve 117 [[diecéze|diecézích]] a 2 vlastní kněžské semináře ([[Wigratzbad]], Denton). Je velmi úzce spojeno s řadou organizací, z nichž nejvýznamnější jsou [[Konfraternita sv. Petra]] (sdružení věřících podporujících FSSP) a mezinárodní sdružení mladých katolických laiků [[Juventutem]].
FSSP představuje největší společenství tradičně katolických kněží, u nějž nejsou zpochybňovány [[kanonické právo|kanonický]] status a [[jednota s Římem]], a druhé největší společenství tradičně katolických kněží vůbec (hned po Kněžském bratrstvu sv. Pia X., z něhož FSSP vzešlo). V říjnu [[2011]] mělo  392 členů (228 [[kněz|kněží]], 10 [[jáhen|jáhnů]] a 154 [[seminarista|seminaristů]], kteří působili ve 117 [[diecéze|diecézích]] a 2 vlastní kněžské semináře ([[Wigratzbad]], Denton). Je velmi úzce spojeno s řadou organizací, z nichž nejvýznamnější jsou [[Konfraternita sv. Petra]] (sdružení věřících podporujících FSSP) a mezinárodní sdružení mladých katolických laiků [[Juventutem]].
-
V Bratrstvu jsou v současnosti mezi členy také tři Češi a jeden Slovák, kteří se připravují ke kněžství v semináři bratrstva ve Wigratzbadu.
+
V Bratrstvu jsou v současnosti mezi členy také tři Češi a jeden Slovák, kteří se připravují ke kněžství v semináři bratrstva ve Wigratzbadu, a otec [[Jan Franta]], který do řad Bratrstva vstoupil až po [[kněžské svěcení|vysvěcení]] a nyní prodělává doplňující [[formace|formaci]].
== Historie ==
== Historie ==

Verze z 22. 9. 2014, 18:42

Kněžské bratrstvo sv. Petra (lat. Fraternitas Sacerdotalis Sancti Petri, zkr. FSSP) je tradičně katolická společnost apoštolského života papežského práva. Založena byla 18. července 1988 kněžími a seminaristy, kteří opustili Kněžské bratrstvo sv. Pia X., neboť nesouhlasili s papežem nepovoleným svěcením biskupů v Econe. Jeho generálním představeným je P. John Marcus Berg (od 2012).

FSSP představuje největší společenství tradičně katolických kněží, u nějž nejsou zpochybňovány kanonický status a jednota s Římem, a druhé největší společenství tradičně katolických kněží vůbec (hned po Kněžském bratrstvu sv. Pia X., z něhož FSSP vzešlo). V říjnu 2011 mělo 392 členů (228 kněží, 10 jáhnů a 154 seminaristů, kteří působili ve 117 diecézích a 2 vlastní kněžské semináře (Wigratzbad, Denton). Je velmi úzce spojeno s řadou organizací, z nichž nejvýznamnější jsou Konfraternita sv. Petra (sdružení věřících podporujících FSSP) a mezinárodní sdružení mladých katolických laiků Juventutem.

V Bratrstvu jsou v současnosti mezi členy také tři Češi a jeden Slovák, kteří se připravují ke kněžství v semináři bratrstva ve Wigratzbadu, a otec Jan Franta, který do řad Bratrstva vstoupil až po vysvěcení a nyní prodělává doplňující formaci.

Obsah

Historie

Kontext vzniku Bratrstva je třeba hledat na počátku 70. let v existenci Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), které založil ve Švýcarsku titulární biskup tullský Mons. Marcel Lefebvre. První základnou bratrstva byl seminář pro bohoslovce věrné Magisteriu a Tradici Církve ve Fribourgu a fungovalo se svolením místních diecézních autorit. Situace se všam začal měnit poté, co roku 1974 biskup Lefebvre prohlásil, že "věčný Řím" stojí proti "Římu s neomodernistickou a neoprotestantskou tendencí", čímž narážel na postoje papeže Pavla VI., koncil a kardinálské kolegium. Toto oddělení od aktuálního učitelského a pastýřského úřadu Církve měli vinu obě strany, jednak zde byla problémová "úzkoprsost" a "jednostrannost" Lefebvrova (jak se později zmínil kardinál Ratzinger), ale také církevní autorita včetně vizitátorů kněžského semináře v Econe v roce 1974, kteří se snažili za každou cenu bratrstvo zlikvidovat. Snahu o vyřešení konfliktu měl podle všeho mít kardinál-prefekt Kongregace pro nauku víry Mons. Joseph Ratzinger, který dokonce nechal poslat na jaře 1988 opětovnou vizitaci do kněžského semináře v Econe, vedenou kardinálem Gagnonem, která se vrátila s velmi pozitivním hodnocením. Hlavním problémem především byl defensivní postoj bratrstva k náboženskému setkání papeže a dalších světových náboženství v Asissi (1986) a liberalismus uvnitř Církve. 6. května 1988 zrušilo bratrstvo svůj souhlas k protokolu, který biskup Lefebvre signoval, a který měl po právní stránce bratrstvo plně včlenit do univerzální Církve. 30. června Lefebvre z rozhodnutí generální kapituly FSSPX vysvětil i přes nesouhlas Říma čtyři kněze bratrstva na biskupy. Tento skutek byl následně papežem Janem Pavlem II. prohlášen za schizmatický a tím i potrestán trestem exkomunikace uděleným světiteli i svěcencům.[1]

Na základě této události se skupinka kněží a bohoslovců bratrstva na výraz nesouhlasu vlastního svědomí odtrhla od FSSPX a s odvoláním na visitační protokol kardinála Gagnona z 5. května 1988 pokorně prosili, aby byli kanonicky znovu založeni, aby se mohli věnovat péči o Boží lid a především výchově kněží v autenticky katolickém duchu, tak jak to odpovídá úctyhodné tradici katolické církve, aby směli Boží kult vykonávat podle směrnic nepamětné tradice.[2] Na základě motu proprio papeže Jana Pavla II. Ecclesia Dei dne 6. července učinilo pět bývalých členů FSSPX v Římě první zakládající akt, který následně byl opakován dalšími dvanácti kněžími a několika seminaristy v cisterciáckém opatství Hauterive 18. července 1988, což je i oficiální datum založení Kněžského bratrstva svatého Petra, které nabylo právního zřízení 18. října téhož roku v Říme jako společnost apoštolského práva. Přes počáteční obtíže, roztržky a hanobení především ze strany FSSPX, se novému bratrstvu podařilo za pomoci kardinálů Ratzingera(pozdější papež Benedikt XVI.), Mayera a tehdejšího preláta Brandmüllera být přijato do augsburské diecéze, kde následně začalo budouvat při mariánském poutním místě vlastní kněžský seminář, který byl dostavěn v roce 2000. Od začátku až do svého zvolení papežem se o bratrstvo duchovně staral kardinál Ratzinger, který dle FSSP měl ve svém cíli obnovit charakter a dimenzi posvátnosti v Církvi a smířit Církev samotnou s její dvoutisícletou liturgickou tradicí.

Charakter bratrstva

Kněžské bratrstvo svatého Petra je společností apoštolského života a společnost papežského práva (tj. jsou podřízeni přímo Apoštolskému stolci). Své členy vede k tomu, aby usilovali o dokonalost lásky[3] a jeho společný cíl spočívá v posvěcení kněží k vykonávání jejich kněžského úřadu ve smyslu vlastní liturgické identity, která vychází z misálu papeže Jana XXIII. promulgovaného roku 1962 (tzv. tridentská mše).

Duchovní život je veden v komunitním životě. Narozdíl od řeholních institutů se jednotliví členové jednoduchým slibem napojují na společenství bratrstva a jeho autority, kde uskutečňují svým vnitřním přáním, životem a za pomoci Boží milosti dokonalou lásku k Bohu a bližním. Od společné modlitby breviáře, která je centrem života duchovní rodiny bratrstva dochází činnost svého vrcholu v apoštolátu v rámci aktivních křesťanských komunit s touhou, aby kněz byl skutečným apoštolem a získával lidi pro Boží království ať už prostřednictvím duchovní správy ve farnosti, pastorace dětí a mládeže, skautingu, péče o nemocné nebo zpovědní služby a apoštolátu v akademickém prostředí.

Duchovní charisma plyne z věrnosti nástupci sv. Petra a církevní hierarchii, následování "hermeneutiky reformy" podle papeže Benedikta XVI.[4], starost o pravověrnost nauky, chraněné filosofickými a teologickými principy (tedy především dle principů a metod sv. Tomáše Akvinského[5]).[6] Ke koncilu bratrstvo přistupuje prostřednictvím učení dvoutisícleté tradice a podle toho jej i vykládá a nepřikládá všem koncilním dokumentům stejnou hodnotu. Liturgickou reformu odmítá z toho důvodu, že nebyla součástí koncilu a skupina, která vytvořila nový misál neměla rozhodující právo.

Generální představení FSSP

  1. P. Josef Meinrad Bisig FSSP (1988-2000)
  2. P. Arnaud Devillers FSSP (2000-2006)[7]
  3. P. John Marcus Berg FSSP (od 2006)

Odkazy

Související stránky

Literatura

  • Sven Konrad FSSP: "My nezachraňujeme Církev, ale Církev nás", Světlo 22 (2014), č. 20, 9-11.

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Motu proprio Ecclesia Dei, č. 4.
  2. Prohlášení kněží z 2. července 1988.
  3. Konstituce FSSP, č. 1.
  4. Promluva z 22. prosince 2005. Dostupné online
  5. Optatam totius, č. 16.
  6. Konstituce FSSP, č. 10.
  7. Nebyl zvolen generální kapitulou, ale jmenován kardinálem Hoyosem, předsedou Papežské komise Ecclesia Dei.
Osobní nástroje