Kněžské bratrstvo sv. Petra

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Kněžské bratrstvo sv. Petra (lat. Fraternitas Sacerdotalis Sancti Petri, zkr. FSSP) je tradičně katolická společnost apoštolského života papežského práva. Založena byla 18. července 1988 kněžími a seminaristy, kteří opustili Kněžské bratrstvo sv. Pia X., neboť nesouhlasili s papežem nepovoleným svěcením biskupů v Econe. Jeho generálním představeným je P. Andrzej Komorowski (od 2018).

FSSP představuje největší společenství tradičně katolických kněží, u nějž nejsou zpochybňovány kanonický status a jednota s Římem, a druhé největší společenství tradičně katolických kněží vůbec (hned po Kněžském bratrstvu sv. Pia X., z něhož FSSP vzešlo). K 1. listopadu 2017 deklarovalo 437 členů (287 kněží, 21 jáhnů a 129 seminaristů bez jáhenského svěcení), mělo 2 vlastní kněžské semináře (Wigratzbad, Denton) a jeho kněží působili ve 124 diecézích.[1] Je velmi úzce spojeno s řadou organizací, z nichž nejvýznamnější jsou Konfraternita sv. Petra (sdružení věřících podporujících FSSP, které mělo k témuž datu 5859 členů[2]) a mezinárodní sdružení mladých katolických laiků Juventutem.

Členy Bratrstva byli k 1. lednu 2018 tři Češi - dva kněží a jeden jáhen, kteří ale po většinu času působili (resp. studovali) mimo území ČR. Dále zde byl jeden kněz - kandidát, který usiluje o vstup do FSSP[3]a jeden seminarista. Bratrstvo se podílí na životě tradičně katolické komunity v ČR (spolu)pořádáním táborů a dalších akcí pro ni v ČR i v sousedních zemích,[4] a provozuje českojazyčné stránky,[5] na nichž informuje o svých akcích a zveřejňuje informační list Klíč.[6] Navštěvovat tradiční liturgii a přijímat svátosti v tradiční formě umožňují českým laikům i místa působení FSSP v blízkém zahraničí - např. někteří čeští laici přijali svátost biřmování u FSSPX v Linzi.

Obsah

Historie

Kontext vzniku Bratrstva je třeba hledat na počátku 70. let v existenci Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), které založil ve Švýcarsku arcibiskup Lefebvre. První základnou bratrstva byl seminář pro bohoslovce věrné Magisteriu a Tradici Církve ve Fribourgu a fungovalo se svolením místních diecézních autorit. Později však začalo docházet mezi některými římskými autoritami a FSSPX ke stále ostřejším střetům a snahám římských liberálů o likvidaci FSSPX.

Hlavní příčinou sporů byl otevřený nesouhlas arcibiskupa Lefebvra a Bratrstva s šířením liberalismu a (neo)modernismu uvnitř katolické církve a sílící kritika druhého vatikánského koncilu a pokoncilních deformací. Dále zde byla otázka vysvěcení nástupců arcibiskupa Lefebvra, které Řím sliboval, ale neustále oddaloval, takže těžce nemocný arcibiskup nakonec dospěl k závěru, že je obelháván a Řím jen čeká na to, až zemře. 6. května 1988 nakonec FSSPX zrušilo svůj souhlas s protokolem, který biskup Lefebvre signoval, a který měl být základem pro kompromisní vyřešení sporů, a 30. června Lefebvre spolu s biskupem Castro-Mayerem z rozhodnutí generální kapituly FSSPX vysvětil i přes nesouhlas Říma čtyři kněze bratrstva na biskupy. Tento skutek byl následně papežem Janem Pavlem II. prohlášen za schizmatický a vedoucí k samočinné exkomunikaci světitelů i svěcenců,[7] což ovšem FSSPX nikdy neuznalo.

Kněží a seminaristé FSSPX, kteří se svěceními bez mandátu nesouhlasili, FSSPX opustili a s odvoláním na visitační protokol kardinála Gagnona z 5. května 1988 pokorně prosili, aby byli kanonicky znovu založeni, aby se mohli věnovat péči o Boží lid a především výchově kněží v autenticky katolickém duchu, tak jak to odpovídá úctyhodné tradici katolické církve, aby směli Boží kult vykonávat podle směrnic nepamětné tradice.[8] Na základě motu proprio papeže Jana Pavla II. Ecclesia Dei dne 6. července učinilo pět bývalých členů FSSPX v Římě první zakládající akt, který následně byl opakován dalšími dvanácti kněžími a několika seminaristy v cisterciáckém opatství Hauterive 18. července 1988, což je i oficiální datum založení Kněžského bratrstva svatého Petra, které nabylo právního zřízení 18. října téhož roku v Říme jako společnost apoštolského práva. Přes počáteční obtíže, roztržky a hanobení především ze strany FSSPX, se novému bratrstvu podařilo za pomoci kardinálů Ratzingera (pozdější papež Benedikt XVI.) a Mayera a tehdejšího preláta Brandmüllera být přijato do augsburské diecéze, kde následně začalo budouvat při mariánském poutním místě vlastní kněžský seminář, který byl dostavěn v roce 2000. Od začátku až do svého zvolení papežem se o bratrstvo duchovně staral kardinál Ratzinger, který dle FSSP měl ve svém cíli obnovit charakter a dimenzi posvátnosti v Církvi a smířit Církev samotnou s její dvoutisícletou liturgickou tradicí.

Charakter bratrstva

Kněžské bratrstvo svatého Petra je společností apoštolského života a společnost papežského práva (tj. jsou podřízeni přímo Apoštolskému stolci). Své členy vede k tomu, aby usilovali o dokonalost lásky[9] a jeho společný cíl spočívá v posvěcení kněží k vykonávání jejich kněžského úřadu ve smyslu vlastní liturgické identity, která vychází z misálu papeže Jana XXIII. promulgovaného roku 1962 (tzv. tridentská mše).

Duchovní život je veden v komunitním životě. Narozdíl od řeholních institutů se jednotliví členové jednoduchým slibem napojují na společenství bratrstva a jeho autority, kde uskutečňují svým vnitřním přáním, životem a za pomoci Boží milosti dokonalou lásku k Bohu a bližním. Od společné modlitby breviáře, která je centrem života duchovní rodiny bratrstva, dochází činnost svého vrcholu v apoštolátu v rámci aktivních křesťanských komunit s touhou, aby kněz byl skutečným apoštolem a získával lidi pro Boží království ať už prostřednictvím duchovní správy ve farnosti, pastorace dětí a mládeže, skautingu, péče o nemocné nebo zpovědní služby a apoštolátu v akademickém prostředí.

Duchovní charisma plyne z věrnosti nástupci sv. Petra a církevní hierarchii, následování "hermeneutiky reformy" podle papeže Benedikta XVI.[10], starost o pravověrnost nauky, chraněné filosofickými a teologickými principy (tedy především dle principů a metod sv. Tomáše Akvinského[11]).[12] Ke koncilu bratrstvo přistupuje prostřednictvím učení dvoutisícleté tradice a podle toho jej i vykládá a nepřikládá všem koncilním dokumentům stejnou hodnotu. Liturgickou reformu odmítá z toho důvodu, že nebyla součástí koncilu a skupina, která vytvořila nový misál, neměla rozhodující právo.

Generální představení FSSP

  1. P. Josef Meinrad Bisig FSSP (1988-2000)
  2. P. Arnaud Devillers FSSP (2000-2006)[13]
  3. P. John Marcus Berg FSSP (2006-2018)[14]
  4. P. Andrzej Komorowski FSSP (od 2018)

FSSP v Čechách

Bratrstvo má v ČR trvalé působiště v českobudějovické diecézi, kde mu byla biskupem Kročilem svěřena do správy farnost Římov, podílí se ale na životě tradičně katolické komunity v celé ČR pravidelnými bohoslužbami, (spolu)pořádáním táborů, setkání a přednášek v ČR i v sousedních zemích,[15] a provozuje českojazyčné stránky,[16] na nichž informuje o svých akcích a zveřejňuje informační list Klíč.[17]

Čeští členové bratrstva:

Čeští kandidáti vstupu:

Odkazy

Související stránky

Literatura

  • Sven Konrad FSSP: "My nezachraňujeme Církev, ale Církev nás", Světlo 22 (2014), č. 20, 9-11.

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. ↑ http://fssp.org/en/chiffres.htm
  2. ↑ http://fssp.org/en/chiffres.htm
  3. ↑ Viz P. Jan Franta.
  4. ↑ http://www.duseahvezdy.cz/2015/04/11/katolicke-tabory-setkani-a-pobyty-v-lete-2015/
  5. ↑ http://fssp.cz/
  6. ↑ http://fssp.cz/?cat=11
  7. ↑ Motu proprio Ecclesia Dei, č. 4.
  8. ↑ Prohlášení kněží z 2. července 1988.
  9. ↑ Konstituce FSSP, č. 1.
  10. ↑ Promluva z 22. prosince 2005. Dostupné online
  11. ↑ Optatam totius, č. 16.
  12. ↑ Konstituce FSSP, č. 10.
  13. ↑ Nebyl zvolen generální kapitulou, ale jmenován kardinálem Hoyosem, předsedou Papežské komise Ecclesia Dei.
  14. ↑ Znovuzvolen 2012.
  15. ↑ http://fssp.cz/?page_id=1108
  16. ↑ http://fssp.cz/
  17. ↑ http://fssp.cz/?cat=11
Citováno z „http://katopedia.cz/index.php?title=Kn%C4%9B%C5%BEsk%C3%A9_bratrstvo_sv._Petra“
Osobní nástroje