Kontrola porodnosti

Z Katopedia

Kontrola porodnosti je pojem označující činnost za účelem získat kontrolu nad rozmnožováním člověka – obvykle ve smyslu zabránění rození nechtěných dětí či docílení toho, aby se děti rodily pouze, když je to žádoucí a plánované. Kontrola porodnosti je podskupinou různých sociokulturních mechanismů kontroly populace a může být součástí populační politiky.

Z celé řady způsobů kontroly porodnosti jsou z hlediska své podstaty morálně přijatelné pouze sexuální abstinence a přirozené plánování rodičovství, vyžaduje se však, aby manželé měli pro jejich užívání spravedlivý důvod.^[1]

Metody kontroly porodnosti

• sexuální abstinence
• přirozené plánování rodičovství (bývá někdy zahrnuta v širších pojetích antikoncepce)
• přerušovaná soulož (bývá zahrnuta v širších pojetích antikoncepce)
• sterilizace a kastrace
• antikoncepce (v užším slova smyslu)
  • bariérová antikoncepce
  • hormonální antikoncepce
  • chemická antikoncepce
• umělý potrat

Kontrola porodnosti v dnešním světě

V klasických demokratických státech je kontrola porodnosti obecně otázkou samotných párů, státní instituce maximálně apelují na určitý typ chování, které někdy i finančně zvýhodňují. Pokud ale přejdeme na úroveň jednotlivých metod, pak řada států užívání některých z nich reguluje, nebo vysloveně zakazuje, což se týká především umělých potratů, které jsou ve své podstatě určitým druhem vraždy.

V západních zemích byla v druhé polovině 20. století kontrola porodnosti zaměřená na omezení počtu dětí považována za extrémně žádoucí, měla zabránit přelidnění. V současné době již není chápána tak jednoznačně pozitivně, neboť lidé ji začali využívat do té míry, že v řadě vyspělých zemí došlo k takovému propadu porodnosti, že nestačí ani k udržení stávající velikosti populace. To vede jednak k úbytku počtu obyvatel, jednak (společně s rostoucí kvalitou lékařské péče a tím pádem délky života) k nezdravým změnám struktury společnosti, kde rychle roste podíl důchodců a klesá podíl obyvatel v produktivním věku. Často roste i počet ekonomických imigrantů. Řadu států to vede k programům na podporu porodnosti, kdy finančně podporují rodiny s (více) dětmi.

Na světě ale existují i diktátorské režimy, které vynucují kontrolu porodnosti i proti vůli samotných zainteresovaných obyvatel – nejznámější z nich je Čínská lidová republika, která nejen stanoví vysoké (a pro řadu lidí neuhraditelné) pokuty za překročení pravidel její politiky jednoho dítěte, ale případně i násilím nutí matky takovýchto nadpočetně počatých dětí k potratu.^[2][3] Čína též v rámci počínštění Tibetu násilím sterilizovala či donutila k interrupcím tisíce Tibeťanek.^[4] Podobné zločinné politiky existují i v dalších zemích - např. Vietnamu, který praktikuje od roku 2003 politiku max. dvou dětí.^[5]

Reference

1. ↑ Pavel VI.: Humanae vitae 16
2. ↑ Dagmar Pavlasov: Za druhé dítě zaplatíš!; vyšlo na Čínsky.cz 13. ledna 2006
3. ↑ http://www.ncregister.com/blog/chinese-couple-forced-to-abort-8-month-pregnancy?utm_source=NCRegister.com&utm_medium=email&utm_campaign=a5b5ad01fb-RSS_DAILY_EMAIL#When:23:59:00Z
4. ↑ Mary Craig: Krvavé slzy (Čínská okupace Tibetu 1951-1991); DharmaGaia 1999; ISBN 80-85905-57-4
5. ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20785