Kostel Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně
Z Katopedia
Mariánské poutní místo Cvilín u Krnova stojí na stejnojmenném kopci nedaleko tohoto města. Byl postaven v letech 1722 - 1727 a patří do správy bratří minoritů. Je zasvěcen Panně Marii Sedmibolestné. Hlavní pouť se sv něm slaví v neděli nejblíž 15. září, kdy se slaví liturgická památka Panny Marie Bolestné.
Obsah |
Historie kostela
Nejstarší zmínky o Cvilínu pocházejí ze 13. stol. a už tehdy byl na místě nynějšího chrámu uctíván mariánský obraz na dřevěném sloupu. V roce 1273 přicházejí do Krnova bratři minorité a jeden z jejich kvardiánů – P. Velik nechal obraz r. 1386 vylepšit. S nástupem Hohenzollerů, luteránského knížecího rodu, se spojuje nejen poluterštění města i okolí, ale i zmizení, nebo spíše zničení obrazu. Když pak vládu nad městem převzali Lichtenštejnové, navrátili město pravé víře a na místě bývalého obrazu vztyčili roku 1635 velikánský dřevěný kříž.
Ale až koncem 17. století došlo k výstavbě dřevěného kostelíka na tomto kopci. Stalo se tak roku 1684 a podnět k tomu dal tehdejší krnovský kvardián minoritů, P. Kornelius Ottweiler. Pozoroval prý podivuhodnou moc vycházející z posvátného ticha rozprostírajícího se na místě a naplňující nitro blahodárným pokojem. Nad Cvilínem viděl každou noc vycházet hvězdu, která zářila mnohem jasnější než všechny ostatní. A nebyl sám. I jiní ji pozorovali a přicházeli na Cvilín, aby zde zakusili podobné pocity jako P. Kornelius. Svatyně byla zasvěcena Svatému Kříži a Bolestné Panně Marii.
Brzy nato vznikl i nádherný obraz Sedmibolestné Panny Marie, který je umístěn na zadní straně oltáře. Když dostal krnovský malíř a radní Heinrich Teuber tuto zakázku, prožíval zrovna přetěžké životní chvíle – před očima mu umírala těžce nemocná dcera Barbora. Teuberova Maria stojí se sepjatýma rukama v úpěnlivé modlitbě a uslzenýma očima vzhlíží prosebně k nebi. Když zhruba po deseti letech dostal tentýž malíř novou zakázku na vymalování obrazu Sedmibolestné Panny Marie, z vděčnosti nad uzdravením dcery ztvárnil tentokrát Bohorodičku v jiné póze – Matka shlíží na své děti a její ruce jsou tentokráte sice taky sepjaté, ale znatelně připraveny k objetí. Tento obraz zdobí hlavní stranu oltáře a díky situovanosti chrámu tak Maria pohlíží na město, kdežto na starší verzi, umístěné na zadní straně oltáře, v jímavém gestu smíření, přijetí bolestí a odevzdání se Bohu vysílá prosby směrem do nebe. [1]
Kostel lákal mnoho poutníků, takže už v letech 1722-1727 byl na základě rozhodnutí dalšího kvardiána, P. Bedřicha Kubína, vedle dřevěného vystavěn nový a větší. A hlavně kamenný. Výstavby poutního chrámu se zhostili otec a syn Gansovi. K tomu pak ještě připočítejme nádhernou freskovou výzdobu z dílny brněnského malíře Františka Ecksteina. A ostatky sv. Innocence a sv.Donáta.
Pak přišel rok 1786, rok spadající do desetiletí vlády Josefa II., vlády, jež přinejmenším poutním místům rozhodně nepřála. Z nařízení jeho osvícené císařské milosti byl kostel uzavřen a určen k likvidaci. Tu se do toho vložili čtyři krnovští měšťané, kteří kostel za sumu 406 zlatých vykoupili (byli to A. Philieb, H. Schmidt, C. Quesker a M. Weiss). Museli ještě přikoupit okolní pozemky a vystavět na nich kolonii domů, aby se tak kostel přestal počítat mezi „ohrožený druh“ – tj. poutní kostely a stal se kostelem farním pro obyvatele nově vzniklého Mariánského pole. Díky císařskému výnosu však patronát nad poutním místem přestali držet minorité a přešel na diecézní klérus.
Roku 1865 zachvátil kostel mohutný požár, který zničil šindelovou střechu i obě věže. Během dvou let však bylo díky úsilí krnovského faráře Heinricha vše uvedeno do původního stavu. A když už měli stavitelé vytáhnuté nářadí, postavili v letech 1869-1879 ještě kamenné schodiště s více než dvěma sty schody. Na přelomu 18. a 19. století vznikla také řada kaplí s křížovou cestou. V roce 1940 dostal minoritský řád cvilínský kostel nazpět – rozšiřující se město potřebovalo pozemky, ty drželi právě minorité, kteří dlouhá léta při pohledu na cvilínský kostel snili o jeho navrácení do svého držení. Uzavřel se tedy obchod výhodný pro obě strany. Válečné operace probíhající na krnovském „operačním sále“ se na „těle“ cvilínského „pacienta“ zanechaly několik výrazných jizev. Kostel dostal zásah letecké pumy, která pronikla stropem do hlavní lodi, prorazila i dlažbu a dopadla až na dno krypty. Byla také zničena levá věž. Díky dalšímu představenému menších bratří sv. Františka – P. Šebestiánu Vavrečkovi – se však brzy podařilo dát vše opět do pořádku, takže už v r. 1947 mohly být bohoslužby na tomto poutním místě hlavní poutí obnoveny. Znovuvysvěcení pak dokonal olomoucký světicí biskup dr. Zela a kostel poté po celou totalitu fungoval, což bylo veliké štěstí, jinak by skončil hůř než po válce.
Cvilín dnes
Po neblahém únoru 1948 přešel kostel opět z rukou minoritů do rukou diecézních kněží. Řád jej dostal zpět až roku 1994. V letech 1994 - 1996 byl v bezprostřední blízkosti kostela postaven poutní dům Sv. Josefa, sloužící především věřící mládeži a řeholníkům. Před dvěma lety byla opravena zastavení křížové cesty, která znovu dostal i obrazy. Ty původní před pár lety ukradl nějaký nenechavec. Počátkem letních prázdnin zde každoročně probíhá Františkánské setkání mládeže. Jinak se na Cvilíně každoročně koná několik velkých poutí (např. Pouť Rytířů Neposkvrněné)[2] a od přelomu dubna a května až do listopadu jsou zde také pravidelně slouženy nedělní bohoslužby.
Poznámky a reference
- ↑ Jiná verze hovoří o tom, že dcera Barbora přeci jen zemřela a že se otcova bolest zračí v slzách Mariiných. Druhý obraz pak má představovat umělcovo smíření a vyrovnání se s ranou osudu.
- ↑ Jejich seznam najdete zde: http://krnov.minorite.cz/index.php?m=1
Odkazy
Externí odkazy
Literatura
- Blucha, Vladimír, Město mezi dvěma řekami, Krnov 2007; ISBN: 80-239-5542-X
- Odehnal, František, Poutní místa Moravy a Slezska, Praha: Debora 1995; ISBN: 80-85923-08-4
- Schenková, Marie, Poutní místa ve Slezsku, Opava 1997
