Laický kalich
Z Katopedia
Laický kalich často v současné literatuře v přeneseném pojmenování jako přijímání pod obojí byl palčivou otázkou raněnovověké latinské církve v Evropě. První počátky vidíme již u Mistra Jana Husa a českých utrakvistů. Vrcholem však je revoluce v pojetí Lutherově, který byl hlavním promotorem zavádění laického kalicha v Německu.
Obsah |
Podstata sporu
Zásadní důvod, proč se mnoho novověkých skupin vyjadřovalo proti tehdejší praxi církve byl ten, že od Krista ani v tradici apoštolů nebylo nikým nařízeno, že krev Páně se nesmí podávat věřícím. Šlo tedy o to, aby kromě Těla Páně v podobě nekvašeného chleba směli věřící přijmout i Kristovu Krev v podobě vína, které se uchovávalo v kalichu (proto se dotyčným věřícím říkalo kališníci nebo také utrakvisté).
Požadavek k oficiální církvi o udělení dispensu podávání Kristovy krve obsahují poprvé Čtyři artikuly pražské a následně z nich vzešlá Basilejská kompaktáta, která byla v počátcích oficiálním povolením církve, jenž však byl v následujících letech několikrát zpochybňován nebo omezován.
Následný vývoj za Ferdinanda I.
31. srpna 1548 udělil papež Pavel III. svou bulou fakulty k podávání pod obojí třem nunciům ve svaté říši, kteří následně toto povolení mohli subdelegovat na další jim podřízené biskupy. Podmínkou však bylo, že dotyční žadatelé odpřísahli, že věří v to, že v obou způsobách je přítomen Kristus. Kristova Krev se však měla podávat odděleně od podávání Těla (zřejmě tedy úplně mimo mši a svaté přijímání věřících). Tato koncese se však nevztahovala přímo na Čechy a její rozšíření bylo zastaveno papežovou smrtí (10. listopadu 1549)[1]
Za pontifikátu Julia II. byl spor uzemněn, protože papež nebyl jakýmkoliv kompromisům nakloněn. V říjnu 1551 se ve XIII. zasedání Tridentský koncil dostal k jednání o eucharistii, při kterém se jednalo také o laickém kalichu. Jelikož se však nedostavili protestanté, rokování o tom bylo staženo z programu a již na ně nedošlo.
Po vstupu pražského arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice na koncil jako delegáta Ferdinandova, došlo k obratu. 21. dubna 1562 vzniká narychlo vytvořené Brusovo memorandum papeži Piu IV., kde jednak arcibiskup připomíná, že starobylost praxe laického kalicha sahá již do doby Jakoubka ze Stříbek a jeho uznání pro Čechy by mělo značný podíl k přivedení konečné myšlenky - tj. "přivedení českého království zpět do lůna církve".[2] Výsledkem jednání koncilu nakonec bylo, že vzniklo dobrozdání komise (9. května 1562) a díky obstrukcím Ferdinandovým s cílem sladit své politické zájmy s vyřešením české otázky, jež se projevili jrho tajným návrhem na odvolání říšských delegátů Brusa a Dradšiče z koncilního jednání a jejich okamžitý odjezd z Tridentu. To se však nakonec nestalo a v období od června do července roku 1562 se začalo o laickém kalichu jednat.
Literatura
Anna Skýbová, František Kavka, Husitský epilog na koncilu tridentském a původní koncepce habsburské rekatolizace Čech, Praha: Univerzita Karlova, 1969, 212 s.
