Laický kalich

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(Založení stránky)
 
Řádka 10: Řádka 10:
Za pontifikátu [[Julius II.|Julia II.]] byl spor uzemněn, protože papež nebyl jakýmkoliv kompromisům nakloněn. V říjnu [[1551]] se ve XIII. zasedání [[Tridentský koncil]] dostal k jednání o eucharistii, při kterém se jednalo také o laickém kalichu. Jelikož se však nedostavili protestanté, rokování o tom bylo staženo z programu a již na ně nedošlo.  
Za pontifikátu [[Julius II.|Julia II.]] byl spor uzemněn, protože papež nebyl jakýmkoliv kompromisům nakloněn. V říjnu [[1551]] se ve XIII. zasedání [[Tridentský koncil]] dostal k jednání o eucharistii, při kterém se jednalo také o laickém kalichu. Jelikož se však nedostavili protestanté, rokování o tom bylo staženo z programu a již na ně nedošlo.  
 +
 +
Po vstupu pražského arcibiskupa [[Antonín Brus z Mohelnice|Antonína Bruse z Mohelnice]] na koncil jako delegáta Ferdinandova, došlo k obratu. [[21. duben|21. dubna]] [[1562]] vzniká narychlo vytvořené ''Brusovo memorandum'' papeži [[Pius IV.|Piu IV.]], kde jednak arcibiskup připomíná, že starobylost praxe laického kalicha sahá již do doby [[Jakoubek ze Stříbek|Jakoubka ze Stříbek]] a jeho uznání pro Čechy by mělo značný podíl k přivedení konečné myšlenky - tj. "přivedení českého království zpět do lůna církve".<ref>Tamtéž, s. 69 V memorandu také arcibiskup dodává, že tento cíl je nutné uchovat v co největší tajnosti</ref> Výsledkem jednání koncilu nakonec bylo, že vzniklo dobrozdání komise ([[9. květen|9. května]] [[1562]]) a díky obstrukcím [[Ferdinand I.|Ferdinandovým]] s cílem sladit své politické zájmy s vyřešením české otázky, jež se projevili jrho tajným návrhem na odvolání říšských delegátů Brusa a Dradšiče z koncilního jednání a jejich okamžitý odjezd z Tridentu. To se však nakonec nestalo a v období od června do července roku [[1562]] se začalo o laickém kalichu jednat.
== Literatura ==
== Literatura ==

Aktuální verze z 30. 11. 2011, 18:17

Laický kalich často v současné literatuře v přeneseném pojmenování jako přijímání pod obojí byl palčivou otázkou raněnovověké latinské církve v Evropě. První počátky vidíme již u Mistra Jana Husa a českých utrakvistů. Vrcholem však je revoluce v pojetí Lutherově, který byl hlavním promotorem zavádění laického kalicha v Německu.

Obsah

Podstata sporu

Zásadní důvod, proč se mnoho novověkých skupin vyjadřovalo proti tehdejší praxi církve byl ten, že od Krista ani v tradici apoštolů nebylo nikým nařízeno, že krev Páně se nesmí podávat věřícím. Šlo tedy o to, aby kromě Těla Páně v podobě nekvašeného chleba směli věřící přijmout i Kristovu Krev v podobě vína, které se uchovávalo v kalichu (proto se dotyčným věřícím říkalo kališníci nebo také utrakvisté).

Požadavek k oficiální církvi o udělení dispensu podávání Kristovy krve obsahují poprvé Čtyři artikuly pražské a následně z nich vzešlá Basilejská kompaktáta, která byla v počátcích oficiálním povolením církve, jenž však byl v následujících letech několikrát zpochybňován nebo omezován.

Následný vývoj za Ferdinanda I.

31. srpna 1548 udělil papež Pavel III. svou bulou fakulty k podávání pod obojí třem nunciům ve svaté říši, kteří následně toto povolení mohli subdelegovat na další jim podřízené biskupy. Podmínkou však bylo, že dotyční žadatelé odpřísahli, že věří v to, že v obou způsobách je přítomen Kristus. Kristova Krev se však měla podávat odděleně od podávání Těla (zřejmě tedy úplně mimo mši a svaté přijímání věřících). Tato koncese se však nevztahovala přímo na Čechy a její rozšíření bylo zastaveno papežovou smrtí (10. listopadu 1549)[1]

Za pontifikátu Julia II. byl spor uzemněn, protože papež nebyl jakýmkoliv kompromisům nakloněn. V říjnu 1551 se ve XIII. zasedání Tridentský koncil dostal k jednání o eucharistii, při kterém se jednalo také o laickém kalichu. Jelikož se však nedostavili protestanté, rokování o tom bylo staženo z programu a již na ně nedošlo.

Po vstupu pražského arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice na koncil jako delegáta Ferdinandova, došlo k obratu. 21. dubna 1562 vzniká narychlo vytvořené Brusovo memorandum papeži Piu IV., kde jednak arcibiskup připomíná, že starobylost praxe laického kalicha sahá již do doby Jakoubka ze Stříbek a jeho uznání pro Čechy by mělo značný podíl k přivedení konečné myšlenky - tj. "přivedení českého království zpět do lůna církve".[2] Výsledkem jednání koncilu nakonec bylo, že vzniklo dobrozdání komise (9. května 1562) a díky obstrukcím Ferdinandovým s cílem sladit své politické zájmy s vyřešením české otázky, jež se projevili jrho tajným návrhem na odvolání říšských delegátů Brusa a Dradšiče z koncilního jednání a jejich okamžitý odjezd z Tridentu. To se však nakonec nestalo a v období od června do července roku 1562 se začalo o laickém kalichu jednat.

Literatura

Anna Skýbová, František Kavka, Husitský epilog na koncilu tridentském a původní koncepce habsburské rekatolizace Čech, Praha: Univerzita Karlova, 1969, 212 s.


Reference

  1. Anna Skýbová: Husitský epilog na koncilu tridentském, Praha: Univerzita Karlova, 1969, s. 31-32
  2. Tamtéž, s. 69 V memorandu také arcibiskup dodává, že tento cíl je nutné uchovat v co největší tajnosti
Osobní nástroje