Laický kalich

Z Katopedia

Verze z 28. 11. 2011, 19:23; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Laický kalich často v současné literatuře v přeneseném pojmenování jako přijímání pod obojí byl palčivou otázkou raněnovověké latinské církve v Evropě. První počátky vidíme již u Mistra Jana Husa a českých utrakvistů. Vrcholem však je revoluce v pojetí Lutherově, který byl hlavním promotorem zavádění laického kalicha v Německu.

Obsah

Podstata sporu

Zásadní důvod, proč se mnoho novověkých skupin vyjadřovalo proti tehdejší praxi církve byl ten, že od Krista ani v tradici apoštolů nebylo nikým nařízeno, že krev Páně se nesmí podávat věřícím. Šlo tedy o to, aby kromě Těla Páně v podobě nekvašeného chleba směli věřící přijmout i Kristovu Krev v podobě vína, které se uchovávalo v kalichu (proto se dotyčným věřícím říkalo kališníci nebo také utrakvisté).

Požadavek k oficiální církvi o udělení dispensu podávání Kristovy krve obsahují poprvé Čtyři artikuly pražské a následně z nich vzešlá Basilejská kompaktáta, která byla v počátcích oficiálním povolením církve, jenž však byl v následujících letech několikrát zpochybňován nebo omezován.

Následný vývoj za Ferdinanda I.

31. srpna 1548 udělil papež Pavel III. svou bulou fakulty k podávání pod obojí třem nunciům ve svaté říši, kteří následně toto povolení mohli subdelegovat na další jim podřízené biskupy. Podmínkou však bylo, že dotyční žadatelé odpřísahli, že věří v to, že v obou způsobách je přítomen Kristus. Kristova Krev se však měla podávat odděleně od podávání Těla (zřejmě tedy úplně mimo mši a svaté přijímání věřících). Tato koncese se však nevztahovala přímo na Čechy a její rozšíření bylo zastaveno papežovou smrtí (10. listopadu 1549)[1]

Za pontifikátu Julia II. byl spor uzemněn, protože papež nebyl jakýmkoliv kompromisům nakloněn. V říjnu 1551 se ve XIII. zasedání Tridentský koncil dostal k jednání o eucharistii, při kterém se jednalo také o laickém kalichu. Jelikož se však nedostavili protestanté, rokování o tom bylo staženo z programu a již na ně nedošlo.

Literatura

Anna Skýbová, František Kavka, Husitský epilog na koncilu tridentském a původní koncepce habsburské rekatolizace Čech, Praha: Univerzita Karlova, 1969, 212 s.


Reference

  1. Anna Skýbová: Husitský epilog na koncilu tridentském, Praha: Univerzita Karlova, 1969, s. 31-32
Osobní nástroje