Leopold Prečan

Z Katopedia

Verze z 17. 5. 2021, 04:40; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Mons. ThDr. Leopold Prečan (7. května 1866, Velký Týnec, Rakousko-Uhersko - 2. března 1947, Olomouc-Svatý Kopeček, ČSR) byl český katolický kněz, teolog a 11. arcibiskup olomoucký (1923 - 1947). Výrazně dal do pořádku celou arcidiecézi, která byla po hmotné stránce zubožená činností jeho předchůdce a výrazně rozšířil arcibiskupský kněžský seminář. Patřil mezi velké podporvatele tehdejší politiky Československé strany lidové.

Životopis

Narodil se do rolnické rodiny ve Velkém Týnci u Olomouce. Vystudoval Slovanské gymnázium a cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen roku 1891. Jako novokněz působil v Bartošovicích uPříbora a pak v Kelči. Odtud byl povolán arcibiskupem Kohnem do úřadu na olomouckém arcibiskupství, aby zde řešil právní a teologické problémy. Za arcibiskupa Františka Saleského Bauera se významně podílel na tvorbě nového kodexu církevního práva a mnoho jeho návrhů bylo v Římě přijato. Za tuto záslužnou práci byl roku 1914 jmenován papežským komořím. V roce 1914 dosáhl ještě navíc doktorátu z teologie a stal se ředitelem arcibiskupské konzistoře s titulem kancléře. Od roku 1902 zároveň vyučoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci předmět Dějiny církevního práva. Roku 1923 byl jmenován kanovníkem olomoucké kapituly a po smrti arcibiskupa Stojana se stal nejprve kapitulním vikářem a dočasným správcem arcidiecéze a krátce nato byl papežem jmenován do funkce olomouckého arcibiskupa, kterou vzápětí přijal.

Jako arcibiskup uvedl do pořádku celou arcidiecézi zuboženou na jedné straně pozemkovou reformou, ale také přílišnou charitativní činností jeho předchůdce. S pomocí kněze a politika Jana Šrámka z lidové strany se mu podařilo vyčlenit z pozemkové reformy značnou část rozsáhlých arcibiskupských lesů. Z prostředků a výnosů tohoto majetku začal výrazně podporovat rozvoj kněžské formace. Konkrétně se to projevilo v přestavbě a rozšíření kněžských seminářů v Olomouci a Kroměříži (v Olomouci se na jeho památku doposud nazývá nový trakt semináře Leopoldinum). Na Velehradě dosáhl povýšení zdejšího kostela na titulární baziliku a dokončení poutního domu Stojanov. Pečoval také výrazně o údržbu olomoucké katedrály sv. Václava a určil, že veškeré financování všech výloh s katedrálou spojených bude z výnosů církevního velkostatku Hukvaldy. Kromě toho donoval spolu se Šrámkem výstavbu kostela sester sv. Cyrila a Metoděje v Brně a dvou nových kostelů v nových čtvrtích Olomouce - Hodolanech a Hejčíně.

Kromě údržby památek přispěl i rozvoji kultury. Z jeho podpory například mohla vyjít fotografická reprodukce Olomoucké bible z roku 1417 a Dějin arcibiskupské obrazárny v Kroměříži napsané archivářem Antonínem Breitenbacherem. Sám Prečan byl velkým sběratelem a mecenášem umění a vytvořil velkou arcibiskupskou sbírku obrazů a starožitností, která byla nedlouho před jeho smrtí ukrytá ve zdech arcibiskupského paláce, kde byla objevena až po Sametové revoluci. Podpořil přestavbu Arcibiskupské kamenotiskárny, ze které se tak vybudoval moderní tiskařské podnik nazvaný Lidové závody tiskařské a nakladatelské, které se pak stalo jedním z nejvýznamnějších míst vzniku celé řady teologických publikací, učebnic teologických fakult, ale i další duchovní literatury.

Patřil mezi výrazné podporovatele politiky Československé strany lidové. Spoluorganizoval s Mons. Šrámkem a též i financoval značnou část Celostátního sjezdu katoliků v Praze (1935), který měl deklarovat demokratický postoj katoliků v předválečném Československu. Za své zásluhy o konání sjezdu byl Apoštolským stolcem vyznamenán hodností asistenta papežského trůnu. Podpořil zvolení Edvarda Beneše prezidentem republiky (1935) a Beneš byl v roce 1937 při své návštěvě Moravy jeho hostem v arcibiskupské rezidenci. Po obsazení zbytku Československa nacisty byl ihned v hledáčku Gestapa pro své kontakty se Šrámkem a přiznivé postoje vůči exilové vládě a uvržen do internace v klášteře na Svatém Kopečku u Olomouce. Po německém nátlaku vydal roku 1943 pastýřský list pro bolševismu, který prakticky celý opsal podle encykliky papeže Pia XI. Divini redemptoris z roku 1937. Přečkal konec války i bombardování Olomouce, kdy byl citelně zasažen i Svatý Kopeček. Podlomené zdraví mu již znemožňovalo jakkoli vykonávat jeho funkci. Umírá na počátku března 1947 na Svatém Kopečku a je na základě své poslední vůle pohřben v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně.

Odkazy

Související články

Osobní nástroje