Ludvík Vaculík

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Ludvík Vaculík (* 23. července 1926, Brumov-Bylnice, Československo - 6. června 2015, Dobřichovice, Česká republika) byl český prozaik, publicista a autor fejetonů. V rámci českého disentu se stal velmi výrazným založením samizdatové edice Petlice (1971), která se stala útočištěm pro velké množství tehdejší autorů, kteří nesměli publikovat; a vytvořením manifestu Dva tisíce slov (1989).

Obsah

Život

Narodil se 23. července 1926 v Brumově-Bylnici do rodiny tesaře. Roku 1941 - 1943 absolvoval dvouletý pracovní kurz u obuvnické firmy Baťa ve Zlíně, kde pak také až do roku 1946 pracoval. roku 1946 odmaturoval n Obchodní akademii a odešel studovat do Prahy na Vysokou školu politickou a sociální, kderou ukončil v roce 1950. V následujících letech pracoval ve velkém množství profesích od dělnických až po vychovatelské a redaktorské. V roce 1968 byl vyloučen z KSČ, jíž byl členem od roku 1945 kvůli tomu, že se negativně ozval proti stávající politice režimu na IV. sjezdu československých spisovatelů v roce 1967, kde mj. prohlásil, že "za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka".

Po roce 1970 se stal nežádoucím, svá díla a články proto mohl publikovat jen formou samizdatu, a proto inicioval založení vydavatelství Petlice, která šířila i díla jeho dalších přátel a jiných spisovatelů. Po roce 1975 se vrátil také k psaní fejetonů, ve kterých navázal na styl Nerudy a Karla Čapka.[1]

Na konci osmdesátých let spolu se skupinou kolem Václava Havla založil samizdatové Lidové noviny, které měli navázat na tradici prvorepublikových novin, které utvářel Karel Čapek a Karel Poláček. Již rok po jejich založení většina redakce skončila za toto "nedovolené podnikání" ve vězení. Samotné Lidové noviny, které federální Ministerstvo vnitra odmítlo povolit však vycházely dál, až se počátkem roku 1990 stali z měsíčníku týdeníkem a brzy nato výrazným týdeníkem v české mediální scéně. Ludvík Vaculík je doposud jeho výrazným publicistickým přispěvatelem a fejetonistou.

Má tři syny. Nejstarší Martin žije ve Francii, prostřední Ondřej je publicistou[2] a nejmladší je Jan. Se spisovatelkou Lenkou Procházkovou má dvě nemanželské děti.

Postoje

V roce 1977 signoval Chartu 77 a byl tvůrcem a prvním signatářem manifestu Dva tisíce slov, které oba vystupovali proti komunistickému režimu v tehdejším Československu a poukazovali na neustálé porušování lidských práv v naší zemi.

V červnu 2002 ve svém fejetonu Děti režimu se ozval proti homosexuální lobby a označil ji za něco směšného a právně nevýmahatelného.[3]

Zajímavosti

V sedmdesátých letech díky přátelství s cestovateli Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem došlo k tomu, že v rámci edice Petlice vyšel samizdatově jejich cestopis Cejlon, ráj bez andělů, ke kterým Vaculík ručně koloroval všechny mapy (celkem se jednalo o více než 40 kusů). Jedinou odměnou dle slov Miroslava Zikmunda byla pro něj láhev slivovice domácí výroby z plodů Zikmundovy zahrady.

Poznámky a reference

  1. Václav Havel o nich jednou řekl, že v tomto publicistickém útvaru díky Vaculíkovi vidí "nejrůznější obecné reflexe, konkrétní dojmy, postřehy, aktuality a osobní zkušenosti přeta­vené a velmi zvláštně a dovedně zkompono­váné do určitých uměleckých mikrostruktur, jejichž účinek mnohostranně přesahuje rámec toho, co je běžně od fejetonu očekáváno."
  2. http://ondrejvaculik.ic.cz/
  3. http://old.legalizace.cz/vaculik.jpg

Z díla

  • Na farmě mládeže (reportáž, 1958);
  • Rušný dům (próza, 1963);
  • Vidět svět novýma očima (rozhl. pořady, 1965, ed. J. Branžovský);
  • Sekyra (román, 1966);
  • Morčata (román, Toronto 1977; 1991);
  • Český snář (próza deníková, Toronto 1983; 1990);
  • Jaro je tady (fejetony, Köln am Rhein 1988; 1990);
  • Srpnový rok (fejetony, 1990);
  • Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského (parodistické písně, 1990);
  • Stará dáma se baví (fejetony, 1991);
  • Jak se dělá chlapec (román, 1993);
  • Poco rubato (vzájemná korespondence s I. Kadlečíkem z let 1969 – 1989, Bratislava 1994);
  • Milí spolužáci! (deníky a dopisy z let 1939 – 1949, obsahuje: Kniha indiánská, Kniha dělnická, Kniha studentská; první a druhá * část Köln am Rhein 1986, společně s třetí částí 1995);
  • Nad jezerem škaredě hrát (fejetony z let 1990 – 1995, 1996, ed. J. Slomek);
  • Nepaměti. 1969 – 1972 (1998).


Odkazy

Externí odkazy

Osobní nástroje