Martin Luther
Z Katopedia
Martin Luther(* 10. listopadu 1483, Eisleben - 1546 byl původně katolický kněz augustiniánského řádu, který se však odvrátil od učení Magisteria a církevní disciplíny, vytvořil vlastní učení vycházející výhradně z Písma sv. a nauky o ospravedlnění. S jeho osobou tím dochází na západě k velkému schizmatu, které vstoupí do dějin jako reformace.
Obsah |
Mládí, studia
Pocházel z přísně nábožensky založené rodiny (otec Martin Lothar byl horník a s rodinou se přestěhoval za prací do Mansfeldu), ve které však včetně důsledného dodržování katolické nauky se udržovali ještě zažité společenské nedostatky (víra v čarodějnice, pověra). Jako student byl Martin ve úzkem spojení s církevním životem - vystudoval základní školu v Mansfeldu (1489-1495), latinskou školu bratří bratří společného života v Magdeburku (1496-97) a v Eisenachu (1498-1501). V posledně jmenovaném místě našel duchovního vůdce v osobě generálního vikáře Brauna. Od roku 1501 studoval na univerzitě v Erfurtě, kde získal roku 1502 bakalářský stupeň a r. 1505 titul Mistra svobodných umění. Na otcovo přání začal studovat na právnické fakultě. Studií však zanechal po pověstné bouři na začátku července roku 1505, kdy slíbil Bohu, že pokud ji přežije, tak vstoupí do kláštera. Ač na něj rodiče naléhali, vstupuje ještě roku 1505 do kláštera augustiniánských eremitů v Erfurě, kde roku 1507 přijímá kněžské svěcení. V následujících letech pokračuje ve studiu teologie, při němž se blíže seznamuje s nominalistickou filosofií tzv. via moderna v podání Gabriela Biela. Roku 1512 byl promován na doktora teologie.
Nauka o ospravedlnění
Lutherova povaha, která byla vnitřně rozeklaná. Přispěla k tomu, že se snažil tvrdošijně řešit veškerá svá dilemata spojená s morálkou a učením Církve. Veškeré jeho myšlení vycházelo především z Ockhamismu se zaměřením na Boží přísnost a libovůli.[1] Mnoho se radil se svými spolubratry-duchovními, mnoho se postil a umrtvoval. Hlavním jeho nepochopením však přitom všem bylo, že netoužil při této askeci po vnitřní očistě, ale chtěl při svém ospravedlnění před Bohem dojít k určitému citovému prožitku, který by mu jeho strádání zpříjemnilo. Jelikož se mu však to však nezdařilo, dospěl k milnému názoru, že patří mezi zavržené a že samotnou vůli nemůže doshánout ospravedlnění.[2]
Počátky reformace
Po návštěvě Říma a sledování pokleslého papežství již Luther ztratil veškeré iluze o církvi a rozhodl se jednat na vlastní pěst. Ve Wüttenberku vyvěsil v předvečer svátku Všech svatých svých 95 tezí, začal překládat Bibli do Němčiny (samozřejmě s úpravou mnoha formulcí, které odpovídali jeho vlastní ideologii a začal rozvádět svou teologii útěchy (Trosttheologie)[3] a od základů přetvořil pojem Církve a praxi (odmítnutí papeže jako hlavy církve a jeho označení za antikrista, rušení řeholních slibů, svátostného kněžství a celibátu.
Odpovědí Říma na jeho učení byla papežská bula Exsurge Domine z 15. června 1520, ve které byly veškeré jeho milné nauky odsouzeny a jemu bylo pohrozeno exkomunikací v případě, že je nezavrhne. Lutherovou odpovědí na tento výnos bylo veřejné spálení této buly spolu se spisem kanonického práva, čímž dal jasně najevo, že pro něj nejsou nařízení římské církve směrodatná. Papež Lev X. jej proto 3. ledna1521 exkomunikoval z Církve.
Externí odkazy
- Martin Luther (LdL)
