Martin de Porres
Z Katopedia
Svatý Martin de Porres (9. prosince 1579 - 3. listopadu 1639) byl peruánský dominikánský laik a ošetřovatel, proslulý svým zbožným, obětavým a asketickým životem. Vynikal příkladnou láskou k lidem i ke zvířatům. Jeho liturgická památka připadá na 3. listopad.
Obsah |
Život
Mládí
Narodil se v r. 1579 v peruánské Limě a coby nemanželský syn mulatky Anny Valasquezové a španělského šlechtice Jana de Porres to měl v tehdejší době těžké, ale zhruba v jeho osmi letech jej otec přece jen uznal za svého a poslal do školy v Ekvádoru, spolu s dcerou, kterou s Annou ještě měl. Po pěti letech dostal jeho de Porres senior na post gubernátora Panamy, ovšem za předpokladu, že se vzdá nemanželských dětí a jejich matky. Udělal to. Martin se tak musel vrátit k matce a namísto studia medicíny se vyučil holičem.
V 15 letech zatoužil po dominikánském hábitu. Jenže ani zde předpisy nedovolovaly vstup nemanželského dítěte, proto se stal zprvu terciářem. Díky vpravdě příkladné službě a píli jej dominikáni přeci jen přijali mezi sebe.
Dominikánem
A Martin se už za svého života se stal legendou. Jeho hlavním zaměstnáním byla péče o choré v klášterním špitále. Péče, při níž se rozdával na všechny strany, ze všech sil. Nedělal rozdíly mezi lidmi či rasami, což byl to na svou dobu ojedinělý přístup. Když byly prostory kláštera nemocnými už přecpané, udělal lazaret z domu své sestry Jany. Proslul též přísným asketickým životem, a když třeba jednou pochyběly finance, nabídl se převorovi, ať jej prodá do otroctví a peníze dá potřebným. Tíhnul i k fauně: živil desítky psů a koček, a dokonce i myši. Dle legendy se tak rozmnožily, že mu kvadrián nařídil, aby se jich zbavil. Myši prý se seřadily a cupitaly za svým dobrodincem kamsi do polí. Od té doby se mu říkalo „Advokát myší“.
Byl nadán též darem nebývalé moudrosti. O radu k němu chodili s prosíkem lidé z daleka i z blízka, i sám arcibiskup Limy. Martin ho uzdravil i z těžkého zápalu plic, když už jej každý odepsal. Nebyl to jediný případ zázračného uzdravení. Uměl to s lidmi, proto jej představení využívali k různým pochůzkám. „Myší advokát“ nikdy nevynechal příležitost, aby při tom nepřipomínal Limanům nutnost pamatování na Boží záležitosti. Slavnou se stala příhoda, kdy obrátil loupežníka, který jej přepadl.[1]
Martin dřel do úmoru, a když přes den kromě povinných společných modliteb už další nezvládal, modlil se v noci a spal denně, resp. nočně tak tři čtyři hodiny. Často se bičoval, aby tak odčiňoval hříchy své i svých bližních. Rozjímal o Umučení Páně a jeho kontemplace nabyla takových rozměrů, že byl nesčetněkrát viděn zalitý slzami nebo vznášející se nad zemí. Uměl číst v lidských srdcích, byl dokonce viděn na dvou místech najednou. Nemocní jej milovali, trpělivost a laskavost v jeho poznání neznaly mezí.
Smrt
3. listopadu 1639 zemřel na malárii. R. 1837 jej Řehoř XVI. prohlásil za blahoslaveného a Jan XXIII. roku 1962 za svatého. Je patronem ošetřovatelů, holičů, sociální spravedlnosti, proti potížím s hlodavci. Zpravidla je zobrazován jako dominikán s křížem, růžencem, kajícím náčiním, košem s myšmi, často sytí hladové.
Odkazy
Externí odkazy
- Svatý Martin de Porres (Duše a hvězdy 3. 11. 2009)
- Martin de Porres (Světci k nám hovoří...)
- Martin de Porres na české Wikipedii
Literatura
- Schauer Vera – Schindler Hanns Michael: Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002; ISBN 80-7192-650-7
- Fros Henryk: Święci doby wspópłczesnej, WAM, Kraków 1991, ISBN 83-85032-64-9
- Ravik Slavomir: Velká kniha světců, Regia, Praha 2002. ISBN 80-86367-24-X
Poznámky a reference
- ↑ Sv. Martin jej bezelstně požádal o nějaké drobné. „Nevíš, kdo jsem?“ ptal se jej lapka. „Vím, slyšel jsem o tobě až až. Tím víc tě prosím o to, abys pomohl mým chudým.“ Užaslého banditu to tak vzalo, že mu dal hrst mincí a pustil jej.
