Michael Kozal
Z Katopedia
Blahoslavený Msgre. Michael Kozal (25. září 1893, Nowý Folwark, Polsko - 26. ledna 1943, Dachau, Německo) byl polský římskokatolický světící biskup diecéze Włoclawek. Krátce po přepadení Polska nacisty a začátku druhé světové války se stal pro nový režim nežádoucím a roku 1941 byl nezákonně zatčen a transportován do koncentračního tábora Dachau. Zde byl silnou duchovní oporou pro bezpočet vězňů, mezi nimi převážně kněží. Zemřel v následku nákazy břišního tyfu. Jeho liturgická památka se slaví 26. ledna.
Obsah |
Životopis
Pocházel z Nového Folwarku (předměstí Krotoszynu) v arcidiecézi poznaňské. Za dob gymnaziálních studií byl členem tajného spolku Tomáš Zan, které udržovalo život polské kultury v době germánského útlaku. Studium teologie začal v Poznani, ale dokončil je kvůli válečné situaci v Hnězdně, kde roku 1918 přijal kněžské svěcení. Jako kaplan nejdříve působil na venkově. Pak se stal katechetou v Bydhošti, následně spirituálem a pak i regentem kněžského semináře v Hněždně, kde navíc působil i jako profesor apologetiky. Věnoval se pozorně šíření eucharistické zbožnosti, podporoval vznik a rozvoj mnoha katolických spolků a hájil náboženské svobody. To se mu však na počátku druhé světové války stalo osudným.
Dne 13. srpna 1939 byl vysvěcen na světícího biskupa włoclawské diecéze a o dva dny později na svátek Nanebevzetí Panny Marie sloužil svou první a jedinou pontifikální mši sv. Krátce po vypuknutí druhé světové války, byl Němci shledán jako příliš horlivý, protože opakovaně hájil náboženská i jiná práva Poláků, a došlo proto 7. listopadu 1939 k jeho internaci. Z vězení byl pak následně počátkem roku 1940 převezen do Ládu, kde byl internován v bývalém cisterciáckém klášteře. Díky této skutečnosti měl v následujících měsících alespoň možnost skrytě působit a zaměřit své snahy na obnovu kněžské formace v diecézi. Zároveň z okna své cely měl možnost sledovat deportace Poláků Němci a modlil se za ně. V dubnu 1941 byl následně převezen do sběrného tábora Inowroclawi a odtud do koncentračního tábora v Dachau, kde pozbyl veškerých svých lidských práv, bylo mu přiděleno číslo 24544 a byl nucen pracovat tak jako ostatní vězňové v nesnesitelných podmínkách. Jedinou útěchou vedle psychického i fyzického týrání SS-many (které následně kněží přejmenovali na Syny Satanovi) mu byla skutečnost, že v jejich vězeňském bloku č. 26 byla k dispozici malá kaple, kde se od 22. ledna 1941 směla sloužit mše svatá. Privilegium k účasti na bohoslužbách však měli jenom kněží. Ostatní museli v době jejich konání být v práci. Tento luxus však nevydržel dlouho a od září téhož roku již do kaple nesměl vstoupit žádný zahraniční kněz a to ani biskup. Zůstala tak vyhrazena pouze německým vězňům. K dalším sankcím pro polské kněze, kterých v tu dobu bylo v táboře na 800 přibyl i zákaz modlit se růženec a breviář.[1] To však nebylo tak hrozné oproti tomu, co přišlo o pár dní později. Krátce před Vánoci 1942 došlo k prvním případům tyfu a šíření nákazy se nevyhnulo ani kněžskému bloku. V polovině ledna 1943 se nakazil i biskup Michael. Ten již věděl, že tuto nemoc nepřežije a zcela bezvýhradně se obětoval za Krista a polskou církev. I nadále pracoval naprosto zesláblý a i když se mnozí jeho kněžští spoluvězňově hlásili k tomu, že by mu ulehčili v jeho pracovních povinnostech, tak je od sebe odháněl slovy: "Mám tady číslo jako každý jiný a chci svůj kříž nést čestně s ostatními!". O několik dnů později 26. ledna umírá již byl silně vyčerpán a byla mu vpichnuta smrtící injekce. V úmrtním listě měl napsáno: Otrava krve" a byl spálen v kremační peci.
V mariánském roce 1987 jej papež Jan Pavel II. spolu s dalšími mučedníky nacistického režimu (Edith Stein, Rupert Mayer, Marcel Gallo) povýšil do slávy oltáře.
Poznámky a refence
Odkazy
Literatura
- Paul H. SCHMIDT: '"Pán Bůh žádá oběť mého života za církev v Polsku" - Blahoslavený Michael Kozal (1893 - 1943)', Světlo 23 (2015), č. 4, 4-5.
