Nový ateismus

Z Katopedia

(Přesměrováno z Militantní ateismus)
Přejít na: navigace, hledání

Nový ateismus je ideologie primitivního militantního ateismu, který se objevil na počátku 21. století v anglojazyčném světě. Jeho klíčovou myšlenkou je, že náboženství je zlo a že nepřijatelný je i samotný respekt k víře v Boha. Hlavními představiteli jsou především Richard Dawkins, Daniel C. Dennett, Sam Harris a Christopher Hitchens, svými fanoušky přezdívaní "čtyři jezdci", což je narážka na čtyři jezdce Apokalypsy.[1] Obecně se nový ateismus vyznačuje jednak na anglojazyčný svět neobvyklou agresivitou, jednak mimořádnou nekompetentností autorů v oblasti náboženství, filosofie a historie, primitivností jejich argumentace a obrovským množstvím nepravd a argumentačních faulů, což ve výsledku prakticky zcela vylučuje diskusi s nimi.[2]

Obsah

Vliv

Velkou otázkou je vliv nového ateismu a jeho základních děl na postavení ateismu ve světě. Na jedné straně patří díla výše zmíněných autorů mezi bestsellery nejen v anglojazyčném světě, ale i v řadě dalších zemí, do jejichž jazyků byla přeložena. Na druhé straně ale leccos naznačuje tomu, že jejich čtenáři a obdivovateli jsou především přesvědčení militantní ateisté a že v získávání nepřesvědčených nemají nijak zvláštní úspěchy, neboť jejich primitivismus, nedůvěryhodnost a neskrývaná nenávist většinu seriózních čtenářů odradí. Tento náhled je velmi rozšířen mezi teisty, ovšem sdílí ho i řada ateistů. Na druhé straně ale se objevují názory, že ačkoliv nový ateismus nemá potenciál k ovlivnění vzdělaných lidí se zájmem o náboženství, může mít vliv na lidi nábožensky vlažné, kteří se v této oblasti neorientují.

Příklady kritiky

„S ateismem nemám problém, protože jsem křesťan, ale protože jsem vědec.“ (Prof. John Lennox)[3]

Jednou z nejznámějších a nejlepších knih nového ateismu je Boží Blud Richarda Dawkinse. Známý filosof vědy Michael Ruse ve zdrcující kritice této knihy konstatuje, že po jejím přečtení se „styděl za to, že je ateistou“. Český teolog Ctirad Václav Pospíšil označil tutéž knihu za příklad pohrdání humanitními vědami, Mein Kampf vulgárního ateismu (...), který teoretický ateismus diskredituje.[4]

Hlavní teze

Filozof Victor J. Stenger formuloval hlavní teze nového ateismu do několika výstižných bodů.

  • Kromě přírody, která zahrnuje i lidské bytosti a naše kulturní výtvory, neexistuje nic. Neexistuje Bůh, duše ani žádný posmrtný život. – Nový ateismus vychází z ideologie materialismu. Dogmaticky redukuje smysly na poznatelnost materiálních objektů. Věří, že je rozum prázdný a že nedokáže vnímat nemateriální objekty, jakými jsou Bůh, lidská duše, nebo matematika. Rozum však není ryze materiálním orgánem právě proto, že dokáže vnímat a pracovat s nemateriálními obecnými pojmy. Rozum poznává objekty, které jsou nutné a neměnné.
  • Příroda je původcem sebe samé, nikoliv stvořená Bohem. – V otázce vzniku vesmíru nový ateismus popírá princip kauzality a ideologicky tvrdí, že vesmír vznikl sám ze sebe. Pokud by vesmír byl jako příčina, musela by jeho existence být z jeho podstaty vysvětlitelná. To však není. Vesmír musel nutně vzniknout působením něčeho jiného.
  • Vesmír nemá žádný účel nebo cíl, i když jednotlivé lidské životy mohou být žity účelně. – Tento bod nového ateismu je rozporný, protože pokud by ve vesmíru neexistoval žádný účel, pak by ho nemohly mít ani jednotlivé lidské životy, obzvláště když je prý materiální lidský život stejné podstaty jako vesmír.
  • Protože Bůh neexistuje, všechna vysvětlení i všechny příčiny jsou čistě neutrální a mohou být pochopeny vědou. – Pokud by byly všechny činy neutrální, pak by nebylo možné označit nějaký čin za nelidský. Nový ateismus vybízí k toleranci zločinů proti lidskosti. To je mravně zavrženíhodné. Přírodní vědy redukují celý vesmír pouze na dva zatím nekompatibilní fyzikální modely – standardní model částicové fyziky a standardní kosmologický model ΛCDM. Nový ateismus obsahuje extrémní redukci poznání, která neumožňuje vynášet pravdivé soudy, které se týkají etiky. Do vědy však patří i filozofie, která ale nemá stejnou metodologii, jakou mají přírodní vědy. Otázky, které se netýkají přírody, označujeme jako metafyzické. Ty nemohou být dokázány experimentem, ale vyvracením všech alternativních modelů.
  • Všechny různé vlastnosti lidských bytostí, včetně lidské inteligence a chování, je možné vysvětlit čistě přírodními termíny, což dnes znamená evoluční, specificky darwinistickou terminologií. – Metodologie přírodních věd se zakládá na křesťanství, které umisťuje božství výhradně do Nejsvětější Trojice, jež překračuje svět. Vyhýbá se tedy řecko-římským představám, ve kterých není božský princip rozdílný od vesmíru (tato představa se označuje jako monismus). To dovoluje křesťanům a filozofům klasického realismu vidět vesmír jako oblast řádu a předvídatelnosti. V přírodních vědách se proto hypotéza nemusí dokazovat vyvracením všech alternativních modelů. Stačí, když několik fyzikálních laboratoří nezávisle na sobě zopakuje experiment, ve kterém fyzikální hypotéza předpoví chování hmoty a energie. Tím se potvrdí nebo vyvrátí shoda fyzikálního modelu s neměnnými zákony fyziky. Nový ateismus se opírá o scientistickou ideologii, která se snaží používat metodologii přírodních věd i ve filozofii. Metafyzické hypotézy, mezi které patří například evoluční teorie, však nemohou být experimentálně ověřeny. Otázky týkající se člověka, etiky, nebo existence Boha nemohou být předmětem zkoumání přírodních věd ze dvou důvodů. První je ten, že člověk, etika a Bůh nejsou ryze materiální objekty. Druhým je ten, že přírodní vědy se opírají o matematiku, která je taktéž nemateriální, a proto její platnost není experimentálně ověřitelná. Nový ateismus zakazuje metafyziku, ale přitom metafyziku využívá. To je logicky rozporné.
  • Víra v Boha je příčinou nesčetných zel a měla by být odmítnuta z morálních důvodů. – Nový ateismus nerozlišuje mezi pravou a nepravou vírou a vyvozuje z toho, že víra v monismus je jediným pravým zdrojem morálky. V rozporu s vlastním tvrzením, že všechna (tedy i náboženská) vysvětlení jsou neutrální, najednou tvrdí, že některá vysvětlení (tedy všechna náboženská) jsou morálně špatná. Nový ateismus pravdivě poznal, že zdrojem zla je propagace filozofického omylu. Otázku existence Boha však chybně přesouvá z filozofie do dogmatismu. Ideologické zadání nového ateismu vlastně ani nic jiného neumožňuje.
  • Morálka nevyžaduje víru v Boha a lidé se chovají lépe bez víry než s ní. – Etika se bez pravdivého poznání Boha a lidské přirozenosti neobejde.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

Reference

  1. Pojem používá např. Tomáš Hříbek ve svém nový ateismus velebícím článku Nový ateismus a jeho kritici in LN 7. listopadu 2009.
  2. Diskuse s většinou těchto publikací je obtížná z důvodu jejich úrovně. Prominentní autoři především užívají tak bezostyšně starých klišé vulgárního osvícenství, že se diskuse s nimi vůbec nevyplatí, ba pro nedostatek intelektuálního obsahu není vůbec možná — což je diagnóza, kterou sdílejí i zcela nepodezřelí, teologii vzdálení pozorovatelé.; Klaus Müller (překlad Miloš Voplakal): Nový ateismus? Stará klišé, agresivní tóny, zdravé provokace in Teologické texty 2008/1
  3. http://technet.idnes.cz/john-lennox-veda-a-vira-rozhovor-interview-f29-/veda.aspx?c=A141128_160155_veda_pka#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
  4. Ctirad Václav Pospíšil: Kde se bere tolik nenávisti?, in Katolický týdeník, Perspektivy 07/2010
Osobní nástroje