Militia Templi - Christi pauperum Militum Ordo

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Templářský kříž

Militia Templi – Christi pauperum Militum Ordo (z lat.: Rytířstvo chrámu - Řád ubohých rytířů Krista) je katolické hnutí utvořené roku 1979 v Sieně (Itálie) s odkazem na tradici templářských rytířů. Samotný Řád v souladu s kanonickým právem smí fungovat v rámci katolické církve sienské arcidiecéze, kde je právně existujícím.

Obsah

Správa

Ochráncem (protektorem) řádu je sienský arcibiskup. Velmistr řádu sídlí od roku 1978, kdy byl řádu po staletích navrácen, v paláci Castello della Magione v Poggibonsi. Tyto prostory také slouží vlastnímu dikasteriu, které je utvářeno Velkým Magisteriem (Magnum Magisterium).

Obnovení Templářů

Po celá staletí byla utvořená různá hnutí, ať už s odkazem na jejich přímé, tajné nebo původní zvyklosti na templářský po jeho likvidaci roku 1307. Taková sdružení, údajně prokazující původ s odkazy na starý pořádek, jsou nepodložená a falešná. V každém případě musí být jakýkoliv pokus o obnovení řádu templářů (teoreticky možné) schválen Apoštolským stolcem.

Řád založený v roce 1979 v Poggibonsi (Siena), z podnětu hraběte Marcela Cristofano della Magione nepředstírá, že má přímé historické souvislosti s původním řádem. Nicméně používá starý název templářských rytířů jako uznání jejich významu pro církev.

Jeho současným cílem je: liturgická služba, slavení kanonických hodinek (předkoncilní breviář), péče o duchovní a kulturní rozvoj křesťanských rytířů, na pomoc poutníkům, morální a materiální podpora pro ostatní, zejména pro ty, co putují do Svaté země a vzdělávání mladých lidí (vlastní skupina skautů ). Tyto stanovy vyjadřují jasně praxi, která existovala již v počátcích světské sboru univerzální církve, snažit se oživit ideály a životní styl, jak je ostatně popsáno i v regulích svatého Bernarda z Clairvaux určených pro templářské rytíře v Liber ad milites Templari de Laude Novy militiae.

Samotné hnutí jako takové bylo zaregistrováno 21.září 1979 v soudním rejstříku, spolu s jeho zákony vhodné jak pro rytířský, tak i katolický charakter, byl uznáno 8.9. t.r. Navíc v roce 1988 dal sienský arcibiskup, Fr. Mario Castellano, jako soukromému a světskému rytířskému řádu věřících jméno "Rytíři templu" ("Milizie del Tempio" Ordo Christi Militiae Templique Hierosolymitani ). Tato iniciativa je soukromým a občanským sdružení věřících v arcidiecézi Siena. 18.listopadu 1990 se novým arcibiskupem Sieny, Fr. G. Bonicellim potvrdila pravidla stanovené v Regola Poveri dei Cavalieri di Cristo della dell'Ordine Milizie Templo del (Regule chudých rytířů Kristových pod Zákonem Rytířstva Templu).

Tato pravidla, která jsou vytvořená na základě historických stanov Řádu, je však vhodné přizpůsobit moderním podmínkám.

13. září 1989 papež Jan Pavel II. udělilin perpetuum (napořád) sérii plnomocných odpustků k dispozici pro členy obnoveného templářského řádu. Teprve roku 1993 řád z podnětu velmistra a kapituly přijal tzv. římský ritus mše sv. neboli tridentské, jako vlastní pro templářské rytíře.

Významné dny templářského liturgického roku a pořad bohoslužeb v Sieně

Plnomocné odpustky ve dnech:

  • Na Velikonoce, svátek vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista
  • Na druhou neděli v květnu (Panny Marie, královna Militii)
  • 17.května
  • 29.června (svatého Petra a Pavla)
  • 15 srpna (Nanebevzetí Panny Marie),
  • 19.září (výročí posvěcení hlavního kostela),
  • 8.prosince (Neposkvrněné početí Panny Marie),
  • 25.prosince (narození našeho Pána Ježíše Krista),
  • 27.prosince (Sv. Jan, apoštol a evangelista).

Struktura

Militii Templi dnes zahrnuje tyto kategorie článků:

  • Slavností vyznání rytířů
  • Rytířové "v poslušnosti" tzv. obediences
  • Donáti (neboli Terciáři)
  • Dámy (převážně ženy rytířů v poslušnosti nebo sestry jiných kongregací v jednotě s Militia Templi)

Rytíři a dámy ve chvíli jejich přijetí do řádu přijmou templářský znak (červený kříž) jako symbol jejich příslušnosti ke shromáždění a bílý plášť. V závislosti na postavení se odlišuje barva pláště. Stejně tak i kříž je v závislosti na postavení rytíře buď celý červený nebo má jen červené hrany.

Kromě tohoto členění mohou jednotliví rytíři přijmout za zásluhy od velmistra povýšení do vyšší hodnosti. Řádové třídy jsou převzaty z tradice legie cti (Legia honores) např.:

  • První Třída: velkokříže, ne více než 12 členů (velký pás, šerpa)
  • Druhá třída: Velký důstojník
  • Třetí třída: Velitel (Komtur)
  • Čtvrtá třída: Velitel
  • Pátá třída: Rytíř

Řád působí pod dohledem Papežské komise Ecclesia Dei , pěstuje kontakty s Bratrstvem sv. Petra, Bratrstvem sv. Pia X.(arcibiskup Marcel Lefebvre), rytířským řádem Militia Sancta Mariae z Francie a Institutem sv. Filipa Neri v Berlíně.

Požadavky

Každý uchazeč o řád by měl být starší 21 let a být tradičním katolíkem, tj. podporovat tradici tridentské mše, která je základem činnosti řádu. Do řádu jsou přijímány také osoby z řad duchovenstva i kněží, avšak bez možnosti se podílet na činnosti řádu jako rytíř nebo vyšší představený. Rytíři slavnostního vyznání a rytíři v poslušnosti neboli obedienci například mohou po přijetí kněžského svěcení působit jako kněží řádu.

Rytíři slavnostního vyznání, který se projevuje životem v celibátu, mohou se souhlasem velmistra přijmout svátost manželství. Z toho důvodu, jsou však převedeni na nižší třídu starých rytířu v poslušnosti.

Řád funguje oficiálně a legálně pouze v sienské arcidiecézi. V jednotlivých zemích z důvodů podřízenosti jsou zakládány "velká převorství", tj. "preceptoraty" a "převorství" nebo "delegatury", jež jsou podřízeny sienskému arcibiskupovi, nebo velmistru řádu.

Kandidát v den (noc) před přijetím podepisuje dokument, ve kterém se zavazuje, že nikdy nevystoupí proti kterémukoliv členu Řádu před soudem. Každý člen se navíc zavazuje k financování Řádu ve výši 3% svého příjmu. Řád ve vlastním smyslu nevyhledává nové členy, ale přijímá pouze ty, kteří chtějí podporovat tradici řádu, spolu s křesťanskými tradicemi, a to bez ohledu na jejich vlastním přání, které v řádu jako společenství je přebytečné.

Rozšíření

Řád začíná působit mimo Itálii za předpokladu preceptoraty, převorství, nebo velitel pořadí delegace. V současné době existují v:

V řadě delegatur je jen velmi málo členů (zpravidla i jen po jednom).

Na konci minulého století (20. století) se Řád plánoval spojit s jiným Templar Order (OSMTH). Proto se dnes nachází v regulích místa o stejných právech členů evangelické (protestantské) konfese, kteří mohou být také jako rytíři v řádu. Sjednocení se nepodařilo do konce, a z tohoto důvodu došlo k dalším úpravám regulí řádu a zlomům.

V Polsku momentálně povstala nová iniciativa ustanovení organizace s podobnými cíli a strukturami, která existuje se souhlasem orgánů a církevní hierarchie.

Odkazy

Literatura

  • G. Ventura, T. e templarismo, Roma 1984 (pierwsze wyd. 1964); B. Blandre, L'Ordre des chevaliers du temple, du Christ et de Notre Dame. Association ou Ordre religieuxesoterique?, [w:] Praxis juridique et religion 3 (1986) 158-63; M. Lo Mastro, Dossier T. 1118-990, Roma 1990
  • Ordine della Milizia del Tempio, Regola dei poveri Cavalieri di Cristo, Cancelleria Magistrale della Milizia del Tempio, Poggibonsi (Siena) 1992
  • Ordine della Milizia del Tempio, Sviluppo e Criteri di Sviluppo, Cancelleria Magistrale della Milizia del Tempio, Poggibonsi (Siena) 2006
  • AA.VV., I Templari: Mito e Storia. Atti del Convegno internazionale di studi della Magione Templare di Poggibonsi - Siena, 29-31 maggio 1987, Viti-Riccucci, Sinalunga (Siena) 1989
  • Giuseppe Mantelli, La Magione casa templare sulla via Francigena, La Magione dei Templari, Poggibonsi (Siena) 1990
  • Giancarlo Rocca, La restaurazione dei templari, in Guerrino Pelliccia e G. Rocca (diretto da), Dizionario degli Istituti di Perfezione, vol. IX, Paoline, Roma 1997, coll. 903-905;
  • AA.VV., Kèter èv szerzetessège, vol. II, Dinasztia, Budapest 1998, pp. 1279-1282;
  • Isidoro Palumbo (a cura di), La Milizia del Tempio, p.i.p., Bologna 1990

Internet

Informace o článku.

Článek či jeho část byla převzata z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa.
Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unportedcreativecommons.org.

Osobní nástroje