Miroslav Zikmund

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Miroslav Zikmund

Ing. Miroslav Zikmund dr.h.c. (14. února 1919, Plzeň) je český cestovatel a publicista. Se svým parťákem Jiřím Hanzelkou ve vozidlech Tatra dvakrát objeli svět.

Obsah

Životopis

Dětství, studia

Narodil se 14. února 1919 v Plzni. Jeho otec byl zaměstnancem Československých drah, a proto již od dětství hodně lnul ke "kolečkům" na kolejích. O tom navíc svědčí i skutečnost, že díky zvláštní jízdence, které podnik uděloval pro rodinné příslušníky projel většinu území tehdejší první československé republiky (byl dokonce i na Podkarpatské Rusi). Po skončení Reálného gymnázia v Plzni, nastoupil roku 1938 na Vysokou školu obchodní v Praze, kde se v ročníku seznámil se svým budoucím parťákem Jiřím Hanzelkou, se kterým ho od té doby pojilo velké přátelství. Studia a společné plány na cestu kolem světa bohužel značně překazila druhá světová válka a uzavření českých vysokých škol nacisty. V průběhu války pracoval proto jako pomocník v kanceláři a získal si tím značnou praxi. Kromě toho ve volném čase dále vzdělával v ruštině, francouzštině, angličtině a klasické arabštině.

Po válce spolu s Hanzelkou plně rozvinul přípravu plánů a projektu cesty, který v závěru předložili na ředitelství Tatry v Praze. Jejich projekt se vedení natolik zalíbil, že jim téměř nic nebránilo po studiích a vojenské službě se vydat na cestu.

První cesta

Na první cestu vozem Tatra 87 se vydali 22. dubna 1947 od pražského Automotoklubu. Objeli celou severní, východní a jižní Afriku a Jižní Ameriku. Během své cesty se i přes změnu politického režimu staly doma velice populární. Domů posílali nejen objednávky na vozidla z celé Afriky, ale také pravidelně psali reportáže pro rozhlas a noviny. Filmovali všechny významné úseky cesty a setkávali se s mnoha krajany.


Mezi cestami

Nucený návrat z cest nastal v roce 1950, kdy nedostali kvůli Korejské válce víza do USA. Doma se ihned stali centrem pozornosti, získali státní vyznamenání, pořádali besedy, vydávali knihy, do kin se dostávaly jejich filmy.

Po rekreačním pobytu na zámku Dobříš, který tehdy patřil Československému svazu spisovatelů, kde dostali od státu možnost v klidu napsat své cestopisy, se Miroslav Zikmund usídlil ve Zlíně, který v tu dobu byl přejmenován na Gotwaldow. Zde se také oženil a spolu s Jiřím Hanzelkou, který také založil rodinu, zde bydleli v jedné ulici.


Druhá cesta

Další plány na sebe nenechali dlouho čekat. Sny o další cestě a objetí zbytku světa se vyplnily s požehnáním státu a podporou ČSAV. 22. dubna 1959, proto vyjíždí oba cestovatelé na další cestu po Asii a Oceánii, přičemž zpáteční cesta vede přes Sovětský svaz. Charakter původního dobrodružna však vymizel - nyní jeli v terenních Tatrách T-805 vybaveni vysílačkou, množstvím dalších přístrojů, kinofilmovou kamerou a mnoha jinými věcmi, které jim postupně začali mnohdy až překážet (vysiláčka jim navíc způsobila problémy v Západním Irianu, a proto ji raději prozíravě rozebrali a poslali domů).

Kámenem úrazu pro ně byla po ekonomick vyspělém Japonsku návštěva Sovětského svazu. Mladí cestovatelé, kteří mnoho nevěděli o tom, jak se projevuje politika komunistického režimu a to především v komunistické zemi zaslíbené, která nebyla na tak velké úrovni, jak se u nás především v padesátých letech mluvilo je přivedla k tomu, napsat kritickou Zvláštní zprávu č. 4, kterou si v závěru vyžádal i nejvyšší představitel ÚV KSSS Leonid Brežněv. Po návratu z cesty roku 1964 se proto rozhodli, že pomohou změnám ve společnosti a z vlastního rozhodnutí podali přihlášky do strany. Kritika poměrů v SSSR a účast na reformách pražského jara jim vynesla kladbu a zákaz publikování na celých 21 let.

Zikmund marně hledal v sedmdesátých letech zaměstnání. Když mu nakonec nebyl přiznán ani důchod, tak začal postupně rozprodávat fotografickou techniku a když už ani tu neměl, tak byl nucen sáhnout na svou ohromnou knihovnu.

Když nemohli svobodně vydávat, tak vydávali alespoň samizdatově. Tímto způsobem v polovině sedmdesátých let vyšly dva cestopisy Cejlon - ráj bez andělů a Sumatra - naděje bez obrysu. StB jim však dala najevo, že stát si nepřeje, aby jakýmkoliv způsobem publikovali a oběma i jejich rodinám dělali neustále zle. Miroslav Zikmund byl nucen se svou manželkou - operní zpěvačkou se rozvést již v době druhé cesty, takže nikomu nebyl na přítěž. Když nemohl cestovat do ciziny, rozhodl se tedy alespoň cestovat do minulosti a začal procházet staré matriky a hledal své rodinné kořeny. Výsledkem byl rodokmen rodiny Zikmundů táhnoucí se až do první poloviny 16. století.

Po roce 1989

Po roce 1989 již opět cestovatelské duo H+Z smí publikovat. Publikování nevydaných cestopisů však nenastalo (svého prvního veřejného vydání se dočkal pouze Cejlon). Doba se změnila a s ní také lidé, kteří již přestali mít zájem o poznávání světa z knih, když se měli možnost se o tom nyní, po pádu železné opony, přesvědčit sami a svobodně.

Na počátku devadesátých let se Zikmund rozhodl projet Australii, kam se svým parťákem na počátku šedesátých let nemohl vstoupit. Vyjel tedy poprvé bez svého parťáka, který se již rozhodl, že ze zdravotních důvodů již bude doma v Česku.

Roku 1997 inicoval Petr Horký a Miroslav Náplava ve Zlíně festival Neznámá země, který úmyslně započal 22. dubna, v den, kdy připadlo výročí padesáti let od první cesty H+Z. Následně věnoval Zikmund obrovský archiv z cest H+Z zlínskému muzeu, kde jej z vlastní iniciativy třídí. Zásluhou Muzea Jihovýchodní Moravy ve Zlíně zároveň vznikla stálá expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem čtyřmi světadíly.

Hanzelka se Zikmundem jsou častými protagonisty nových pořadů. Jednak vznikl o nich seriál Svět podle Hanzelky a Zikmunda a dokument Sny a skutečnosti Hanzelky a Zikmunda.

Roku 2001 Petr Horký spolu s Miroslavem Náplavou, kteří mezitím založili společnost pro cestovní dokumentaci Camera incognita a začali vyrábět množství cestopisných pořadů pro televizi vyzvali duo H+Z, zda-li by si nechtěli zopakovat cestu na Cejlon. Hanzelka to pro své zdraví odmítnul a Zikmund se tedy opět vydal na cestu bez svého parťáka a s novým H+Z, které by se možná mohlo nazvat H+N projel celý Cejlon, který se po skončení britské okupace roku 1972 nese státní název Srí Lanka.

Hodně prospěšný byl také při přenesení osobního archivu Eduarda Ingriše, českého hudebníka a "peruánského" Thora Heyerdahla z Ameriky na Moravu, kde byl umístěn v depozitáři zlínského Muzea jihovýchodní Moravy a je v současnosti podrobován podrobné inventarizaci a zpřístupňován veřejnosti.

V současnosti pobývá i nadále ve Zlíně. Jak sám řekl, tak v rámci japonských zvyklostí je "dobrý syn svých rodičů", protože jeho věk přesáhl úmrtní věk jeho rodičů. Žije celkem vitálním životem a mnozí by ani mu ani netipovali, že mu je více než devadesát let, protože pořád se pohybuje mezi mladými lidmi. Roku 1997 se stal patronem nově vzniklého cestovatelského festivalu Hanzelky a Zikmund ve Zlíně, který založili jeho přátelé Petr Horký a Miroslav Náplava z tehdejší Camera Inognita (dnes PiranhaFilm). Mezi lety 2008-2014 se stal hlavní postavou celovečerního dokumentu Století Miroslava Zikmunda a spoluautorem stejnojmenné knihy, která vyšla o tři roky později. Po ní se rozhodl u příležitosti sto let již své spisovatelské pero zavřít a vydat se na zasloužený odpočinek. Počátkem roku 2021 překvapil veřejnost skutečnosti, že svoji vilu na Nivách prodal a dal do užívání nově vzniklé iniciativě Zikmundova vila, která se bude starat o tuto vilu, zpřístupní ji a ponese dál její odkaz a bude střediskem pro cestovatele a cestovatelské bádání pro další generace.

Ocenění

Postoje a stanoviska

Patří mezi odpůrce počítačů a distancuje se od toho tím způsobem, že odmítnul se s tímto přístrojem naučit pracovat a označil jej za zhoubu lidstva. Co se týče jeho pohledu na církev, tak je spíše skeptický - veřejně kritizuje vnucování "pravého vědění" misionáři obyvatelům Jižní Ameriky (především mu na sdrci přitom leží Pizzaro, jehož činy žádný papež neodsoudil). Dále nesouhlasí s kanonizací papeže Jana Pavla II, ač si nesmírně cenil jeho zásluh na pádu komunismu ve východní Evropě a přirovnává toto jednání církve "ke středověkému myšlení.[1]

Publikace

Cestopisy (spolu s J. Hanzelkou)

  • Afrika snů a skutečností (3 svazky, 1952)
  • Tam za řekou je Argentina (1955)
  • Přes Kordillery (1956)
  • Za lovci lebek (1958)
  • Mezi dvěma oceány (1959)
  • Obrácený půlměsíc (1961)
  • Tisíc a jedna noc (1967)
  • Světadíl pod Himalájem (1970)
  • Cejlon - ráj bez andělů (1975 samizdat; 1991)
  • Sumatra naděje bez obrysu (1976 samizdat)

Reportáže

  • Výstup na Kilimandžáro (1954)
  • Afrika kolem Tatry (1956)
  • Velké vody Iguazzů (1957)

Vlastní knihy

  • Modrý Mauritius ... a přece Austrálie (1999)
  • Sloni žijí do sta let (2001) - společně s P. Horkým a M. Náplavou
  • Století Miroslava Zikmunda(2017) - společně s P. Horkým

Recenze, komentáře

  • Miroslav NÁPLAVA, Plavby sebevrahů (2006) - úvod

Filmografie

  • Afrika I. - Z Maroka na Kilimandžáro (1952)
  • Tatra P 19720 (1952)
  • Afričtí trpaslíci (1953)
  • Afrika II. - Od rovníku ke Stolové hoře (1953)
  • Setkání v Bukurešti (1953)
  • Z Argentiny do Mexika (1953)
  • Býčí zápasy (1955)
  • GENUS (TV dokument) (1995)
  • Sloni žijí do sta let (2002)
  • Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v Sovětském svazu (DVD, 2011)
  • Století Miroslava Zikmunda (2014)

Seriály

  • Australská setkání - (setkání s českými emigranty)(1993)
  • České stopy (1998)
  • Svět očima Hanzelky a Zikmunda (1998)

Reference

  1. ↑ Miroslav Zikmund: O vizích konce světa, pravěku i současnosti - rozhovor pro časopis Lidé a Země, [1], dostupnost 14. června 2011

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Miroslav Zikmund

Citováno z „http://katopedia.cz/index.php?title=Miroslav_Zikmund“
Osobní nástroje