Islám
Z Katopedia
Islám je společensko-politický systém.[1] Je založený na kultu osobnosti bájného proroka Mohameda, politickém uspořádání (chalífát), právním řádu (šaría), otroctví (džizja), emigraci (hidžra) a vojenské doktríně (džihád). Nauka islámu se vyvíjela 2–3 století a vcelku byla publikována v 9. století.[2] Je sepsána v knihách zvaných jako korán, mushaf, kitáb, hadís, suna, síra, nebo tafsír. Vyznavači islámu se zvou mohamedáni nebo muslimové (arabsky podrobení). Přestože je stejně jako křesťanství světovým monoteistickým náboženstvím a odkazuje se k jedinému Stvořiteli, jeho představy o něm jsou od křesťanských zásadně odlišné, pročež je tedy nemístné tvrdit, že muslimové uctívají téhož Boha jako křesťané.[3][4][5]
Počet muslimů ve světě se v současné době pohybuje někde kolem 1,6 miliardy a rychle roste. Islám dominuje především na Blízkém a Středním Východě, severu Afriky a jihovýchodě Asie. Jeho učení o nadřazenosti muslimů nad lidmi všech ostatních vyznání a násilnický příklad zakladatele islámu, který má být nezpochybnitelným životním vzorem pro každého muslima, jsou nejčastějším zdrojem terorismu a pronásledování křesťanů v dnešním světě. Počet obětí islámského válečného tažení, zvaného džihád, se odhaduje na 270 milionů.[6][5]
Korán má být interpretován doslovně. Muslimové věří, že jim byl dán jako dokonalý a navždy neměnný text. Podle islámské nauky mají muslimové ve svém životě jednat tak, jak jednal údajný prorok Mohamed.[5] Na rozdíl od křesťanství nepoznávají boží vůli skrze Nejsvětější Trojici, ale podle smyšleného životopisu a výroků proroka Mohameda.
Obsah |
Islámská mytologie
V první polovině 7. století se prorok Mohamed se uchyloval do samoty do jeskyně na hoře Hirá u Mekky. Jednoho dne ho začal škrtit archanděl Gabriel a nařídil mu: „Přednášej ve jménu svého pána, který stvořil člověka z kapky sražené krve, je velmi štědrý a naučil člověka vládnout perem, naučil člověka tomu, co dříve neznal!“ Mohamed se bál, že se jedná o démonické zjevení, ale stisk nepolevoval, a proto nakonec opakuje požadovaná slova. Ta jsou pokládána za počátek koránského zjevení, které popisuje 96. súra.[7]
V okolí Mekky nežili ani židé ani křesťané. Přesto je z koránu zřejmé, že jeho pisatel alespoň částečně znal židovskou i křesťanskou nauku. Je to důkaz toho, že se jedná o text seslaný Alláhem.
Mohamed nejprve působil v Mekce. V roce 622 unikl do Medíny, kde roku 632 umírá. Jeho nástupcem se stal zámožný obchodník Abú Bakr, který hned po svém jmenování chalífem obnovil chalífát. Původně byly mešity orientované k Jeruzalému. Protože však židé odmítli islámskou víru, od roku 624 se mešity orientují k Mekce.[8]
V 7. století nechal chalífa Osman ibn Affán přepsat korán a rozeslal ho do všech muslimských provincií (Basra, Bagdád, Damašek, Jeruzalém, Káhira, Alexandrie, Aden, Níšápúr, Herát) s tím, že musí být spáleny všechny ostatní koránské opisy.[9]
Z koránu se nejrůznějšími numerologickými výpočty dochází vždy k číslu 19. Je to důkaz toho, že se nepochybně jedná o text seslaný Alláhem.
Proměny podoby islámu v čase
Vládce Damašku chalíf Abdulmalik nechal na Chrámové hoře v Jeruzalémě postavit Skalní dóm. Byl dokončen v roce 691 a nachází se v něm první zmínka o islámu. V roce 692 se objevuje první zmínka o postavě jménem Mohamed. Na mincích je arabským (dříve nabatejským, původně aramejským) písmem napsáno: není jiného boha než Alláha a Mohamed je jeho prorok. Dřívější mešity (Wassit v Iráku, Kufa v Iráku, Fustat u Káhiry, Balbek v Libanonu, Saná v Jemenu, al-Aksá v Jeruzalémě, Umar v Sýrii) byly orientované k městu Petra. Bylo hlavním městem Nabatejského království a křižovatkou obchodních cest. Mešity orientované k Mekce se začínají objevovat po roce 725.[10] První písemná zmínka o městě Mekka se objevuje až v roce 741.[11][12]
V náboženství Nabatejského království se vyskytuje bůh jménem Alláh a bohyně Allát, al-‘Uzzá a Manát. Korán se o těchto bohyních přímo zmiňuje ve svých verších (52:19–23) a vyzívá k přímluvě k nim. Později jsou však tyto verše upraveny. Dnes se označují jako satanské verše.[13]
První podoba koránu se skládala z židovských apokryfů a křesťanských heretických spisů.[14] Korán ze Saná z 2. poloviny 7. století je poznamenán mnohými úpravami a nebyl sepsán během vlády chalífa Osmana ibn Affána, protože je sepsán odlišným dialektem.[15][16][17][18] Části koránu z 8. století, které se dnes nachází v knihovních v Londýně, Paříži a Kuvajtu se shodují s dnešní podobou koránu jen z 57 %.[19][20][21] V koránu z Topkapi je ve srovnání s dnešním koránem 2 270 změn.[22] Korán získává svojí veršovanou podobu v průběhu 9. a 10. století. Dnešní podoba koránu pochází z káhirské univerzity al-Azhar z roku 1924. Text byl upraven tak, aby z nejrůznějších numerologických výpočtů vycházelo číslo 19.
Vlivné myšlenky islámu
- „Bylo mi (Mohamedovi) přikázáno vést válku proti lidstvu, dokud všichni nepřijmou za své, že není boha nežli Alláha, neuvěří, že jsem jeho prorokem, a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vyslovena. Když to všechno učiní, ochráním jejich životy a majetek, pokud to islámské právo (šaría) nestanoví jinak. V tom případě jejich osud leží v rukou Alláha.“ (hadís Sahíh Muslim 001,0031)
- „Bylo mi (Mohamedovi) nařízeno bojovat s nevěřícími (kafíry), dokud všichni nepřiznají, že existuje jen jeden bůh, a tím je Alláh. Kdokoliv říká, že existuje jen jeden bůh, a tím je Alláh, ochráním jeho tělo a majetek vyjma případu, kdy poruší islámské právo (šaría). V takovém případě bude jeho osud v rukou Alláha a ten rozhodne, zda ho potrestá nebo mu odpustí.“ (hadís Sahíh al-Buchárí 4,52,196)
- „Kdokoli se asimiluje s nevěřícími (kafíry) a žije s nimi, stává se jedním z nich.“ (hadís Sunan Abú Da'ud 2789)
- „Migrace nemůže přestat, dokud jsou nevěřící, nebo dokud je nepřítel, který klade odpor.“ (hadís Kanz al-Ummal 46274)
- „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Alláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Alláh je věru vznešený, veliký.“ (medinský korán 4:34)
- „Bojujte proti těm, kteří nevěří v Alláha a v poslední den a nezakazují to, co zakázal Alláh a jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo písma – (bojujte) dokud ochotně nezaplatí poplatek nebudou poníženi.“ (medinský korán 9:29)
- „A bojujte proti nim (kafírům, nevěřícím), dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude víra v Alláha absolutní. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství a bojujte jen proti malověrným.“ (medinský korán 2:193)
- „A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě. A tak to má být! Kdyby Alláh chtěl, pomohl by si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby vás jedny druhými podrobil zkoušce. A Alláh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kteří byli zabiti na cestě boží.“ (medinský korán 47:4)
- „Ti (kafíři, nevěřící), kteří se hádají ohledně božích znamení (verších koránu), aniž se jim k tomu dostalo oprávnění, jsou od Alláha a těch, kdo v něj věří, upřímně nenáviděni. A takto Alláh zapečeťuje srdce každého pyšného a úporně vzdorujícího.“ (mekkánský korán 40:35)
- „Neuvěřilo před nimi žádné město, a zahubili jsme je. Uvěří snad nyní tito?“ (mekkánský korán 21:6)
- „Kolik měst jsme již zahubili! Naše přísnost je zastihla v noci nebo v poledne.“ (mekkánský korán 7:4)
Vztah katolické církve k islámu
Lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou různými způsoby zaměřeni k Božímu lidu.[23] Katolická církev neodmítá nic, co je v islámu (a v hinduismu) pravdivé a svaté (podle měřítek katolické církve).[24] Církev se dívá s úctou na ty muslimy
- kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země,
- snaží se Mu podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám,
- Ježíše uctívají jako proroka,
- ctí jeho panenskou matku Marii,
- očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi a odplatí jim,
- váží si mravního života a
- Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami a postem.[25]
Vlivem nominalismu se Deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím sice zmiňuje o islámu, zároveň ale jasně mluví jen o některých muslimech. Nevyjadřuje se tedy o islámské nauce, ale o těch muslimech, kteří se snaží poznat Boha tak, jak Ho zná katolická církev. Islámská nauka „zdokonaluje“ zjevení, které přišlo v židovství a křesťanství. Aby se ukázalo, jakým způsobem islám zjevení „završuje“, tak se nutně musí vymezit vůči židovství a křesťanství.
Sunité a Šíjité
Chalífát je státní útvar zahrnující veškeré území ovládané muslimy (umma, národ). Chalífátu vládne chalífa. Ten je vrchní velitel ozbrojených sil, absolutním držitelem politické moci a nejvyšší duchovní autoritou islámského náboženství. Chalífát však nemá jednoznačně určeného chalífu. Tento politický spor nastal po smrti Mohameda. Sunité považovali za jeho nástupce Abú Bakra, Šíjité Alího ibn Abí Táliba.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Islám v karmelitánské encyklopedii
- Islám na české Wikipedii
- Islám na americké Conservapedii
- Doba vzniku veršů a súr, Korán v češtině
Literatura
- Ivan Hrbek: Korán. Odeon, Praha, 1972. (nejpoužívanější i mezi českými muslimy)
- Hugo Grotius: De veritate religionis Christianae. Amstelædami, 1627. (pojednání o islámu pro křesťanské cestovatele)
- Václav Wolf: Úvodem k islámskému myšlení. Olomouc, Matice cyrilometodějská, 2013, 172 s., ISBN 9788072663866
- Luboš Kropáček: Duchovní cesty islámu. Praha, Vyšehrad, 1993.
- Felix Taurer: Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha, Vyšehrad, 1984.
- Robert Spencer: Islám bez závoje. Triton 2006, ISBN 80-7254-761-5
- Patricia Crone, Michael Cook: Hagarism: The Making of the Islamic World. Cambridge University Press, 1977.
- Patricia Crone: Slaves on Horses: The Evolution of Islamic Polity. Cambridge University Press, 1980.
- Patricia Crone: Roman, Provincial and Islamic Law. Cambridge University Press, 1987.
- Patricia Crone: Meccan Trade And The Rise Of Islam. Gorgias Press, 1987.
- Patricia Crone: In God's Rule: Government and Islam. Six Centuries of Medieval Islamic Political Thought. Columbia University Press, 2004.
- Patricia Crone: The Nativist Prophets of Early Islamic Iran: Rural Revolt and Local Zoroastrianism. Cambridge University Press, 2012.
Reference
- ↑ Rebecca Bynum: Why Islam is Not a Religion
- ↑ Stephen Humphreys: Islamic History: A Framework for Inquiry. Princeton University Press, 1991.
- ↑ Petr Dvořák, Ph.D., P. Prof. Efrem Jindráček OP a Lukáš Novák, Ph.D.: Máme s muslimy stejného Boha? Odpověď prof. Halíkovi, 1. 1. 2016
- ↑ Claire Chretien: Cardinal Burke: ‘Highly questionable’ to say Islam worships Christian God and is therefore peaceful, LSN.com 30. 8. 2016
- ↑ 5,0 5,1 5,2 Bill Warner: Proč se lidé bojí islámu?, Brno, 3. 10. 2015
- ↑ Islamic Terror on Christians, The Religion of Peace
- ↑ Luboš Kropáček: Hypotézy o vzniku Koránu
- ↑ Medinský korán 2:143–150.
- ↑ Hadís Sahíh al-Buchárí 6:510
- ↑ Dan Gibson: Qur'ānic Geography – A survey and evaluation of the geographical references in the Qur'ān with suggested solutions for various problems and issues. Independent Scholar's Press, 2011
- ↑ Apocalypsis pseudo-Methodii
- ↑ Continuatio Byzantia-Arabica
- ↑ David Zbíral: Náboženství předislámské Arábie
- ↑ William St. Clair Tisdall: The Original Sources of the Qu'ran. London, 1905. Dostupné online.
- ↑ Elisabeth Piun: Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1). Hans Schiller, 2008. ISBN 3899302249
- ↑ Elisabeth Piun: Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1): Teil II. 2009, Hans Schiller. ISBN 3899302699
- ↑ Elisabeth Piun: Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1): Teil III: Ein nicht-‘uṯmānischer Koran. Hans Schiller, 2010. ISBN 3899303180
- ↑ Elisabeth Piun: Ein früher Koranpalimpsest aus Ṣan'ā' (DAM 01-27.1) – Teil IV. Hans Schiller, 2011. ISBN 3899303458
- ↑ Yasin Dutton: Some Notes On The British Library's 'Oldest Qur'an Manuscript. Journal Of Qur'anic Studies, 2004. Str. 44.
- ↑ François Déroche: Catalogue Des Manuscrits Arabes: Deuxième Partie: Manuscrits Musulmans – Tome I, 1: Les Manuscrits Du Coran: Aux Origines De La Calligraphie Coranique. Bibliothèque Nationale: Paris, 1983. Str. 62.
- ↑ Marylin Jenkins: Islamic Art In The Kuwait National Museum: The al-Sabah Collection, Sotheby, 1983. Str. 18.
- ↑ Tayyar Altıkulaç, Ekmeleddin İhsanoğlu: Al-Mushaf Al-Sharif: Attributed to Uthman Bin Affan. IRCICA, 2007.
- ↑ Lumen Gentium, §16
- ↑ Nostra Ætate, §2
- ↑ Nostra Ætate, §3