My jsme církev

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

My jsme církev (německy Wir sind Kirche) je mezinárodní hnutí odstartované stejnojmennou peticí rakouských katolíků, která byla zveřejněna v roce 1995 a kterou v německojazyčné oblasti podepsaly více než dva miliony lidí. Hnutí představuje konglomerát liberálního pseudokatolicismu a liberálního protestantismu, hlásí se k němu ale i nevěřící. Pro nekatolické postoje a požadavky hnutí je významné angažmá v něm důvodem pro odebrání pověření učit katolickou teologii či katolické náboženství.

Cílem hnutí je reforma římskokatolické církve v intencích ultraliberálních výkladů druhého vatikánského koncilu. Krom prezentace svých požadavků, které jsou často evidentně v rozporu s katolickou vírou (např. svěcení žen a vedení eucharistie laiky či laičkami), se hnutí staví nepřátelsky ke katolické hierarchii a konzervativnímu a tradičnímu katolicismu. V posledních letech například útočilo na papeže Benedikta XVI. v souvislosti se zrušením exkomunikací biskupů FSSPX[1] a se sexuálními a pedofilními aférami Katolické církve.[2]

Články podporující hnutí a hlásající jeho názory v českém prostředí vycházejí např. na ChristNetu či Getsemanech, kde je publikují např. Jiří G. Kohl[3], padlý kněz Peter Žaloudek či Martin Šály[4]. Podporu hnutí vyjádřil též český jezuitský kněz Václav Umlauf, který na svých stránkách Umlaufoviny veřejně litoval toho, že čeští věřící dosud nedokázali vytvořit jeho českou pobočku.[5]

Obsah

Požadavky

První zásadní požadavky hnutí vznesla petice z roku 1995, kterou rychle doplnila ještě podpora a aplikace radikálního pojetí ekumenismu. Na vyšší úroveň vzpoury a odpadlictví hnutí pokročilo v roce 2011 tzv. Sedmi tezemi o eucharistii.

Petice

Petice, která odstartovala hnutí, vytyčila pět hlavních požadavků:

  1. Výstavba církve v duchu bratrství požaduje rovnoprávnost věřících laiků a kněží a právo věřících ovlivňovat výběr svých biskupů.
  2. Plné zrovnoprávnění žen včetně připuštění žen ke kněžství.
  3. Svoboda volby mezi celibátní a necelibátní formou života, tedy zrušení povinného celibátu kněží.
  4. Pozitivní hodnocení sexuality jako důležité součásti Bohem stvořeného a chtěného člověka, což zahrnuje i zmírnění církevních odsudků antikoncepce a homosexuality.
  5. Radostná zvěst, nikoli hrozby znamená více solidarity a lidskosti, zejména ve vztahu k marginalizovaným skupinám v církvi (např. rozvedení či kněží, kteří uzavřou sňatek).

Sedm tezí o eucharistii

V listopadu 2011 vydala rakouská část hnutí společně s tzv. „farářskou iniciativou“ stanovisko „Sedm tezí o eucharistii“, v němž vedle tradičních požadavků (zrušení kněžského celibátu a svěcení žen) požaduje i možnost, aby laik či laička mohli „předsedat eucharistii“.[6]

Podpora

Mezi signatáři petice je mnoho významných osobností veřejného života, včetně řady problematických a katolickému učení nevěrných teologů (např. Eugen Drewermann, Bernhard Häring, Gotthold Hasenhüttl, Hans Küng). Hnutí má největší ohlas v německy mluvící oblasti nicméně existují i jeho odnože v několika dalších zemích a spolupracuje s celou řadou dalších organizací náležících do sféry „liberálního pseudokatolicismu“. V USA hnutí deklaruje jako svoji členskou organizaci např. i propotratovou organizaci Catholics for Choice.[7]

Podpora v Rakousku

Biskup Laun ve své práci Reforma, nebo nové štěpení konstatuje, že během oficiálního sběru podpisů v Rakousku (tzv. „lidové hlasování“, „Kirchenvolksbegehren“) získala petice Wir sind Kirche asi půl milionu podpisů, takže je třeba ji brát vážně, byť počet podpisů má v tomto případě jen velmi omezenou vypovídací hodnotu. Zároveň ale dodává, že vážně je třeba brát i hlasy těch, co petici nepodepsali. Upozorňuje rovněž na závažné nedostatky při sběru podpisů, kdy se nezkoumala víra podepisujících a neexistoval mechanismus, který by zabránil vícenásobným podpisům.[8] Konstatuje též, že velký díl podpisů se pod peticí objevil v důsledku naštvání a nikoliv souhlasu podepisujících.[9]

Legitimita a hodnocení hnutí

Hnutí pochopitelně není a pro svou nekatolickou ideologii ani nemůže být legitimní.

Analýzy

Andreas Laun, pomocný biskup Salzburgu, hlouběji analyzoval jeho požadavky a jednání v brožurce Reform oder neue Spaltung.[10] Poukazuje na neslučitelnost jeho požadavků s katolickou vírou, na zásadní mylné a nekatolické předpoklady a útoky na Církev a její učení obsažené v těchto požadavcích a na agresívní a urážlivé chování hnutí vůči všem, kdo s ním nesouhlasí.

V závěru biskup Laun shrnuje, že hnutí vzešlo z částečné ztráty víry,[11] neřeší skutečné potíže lidí a Církve a jím navrhovaná terapie je ve skutečnosti nemocí samou.[12] Zároveň nalézá velkou podobnost mezi cestou hnutí a cestou Lutherova odpadlictví.[13]

U prvního požadavku (výstavba církve v duchu bratrství) biskup Laun na základě textů teologů blízkých hnutí vyvozuje, že ideologicky je tento bod založen na s katolickou vírou neslučitelném pojetí sourozenecké církve a ve svých důsledcích degraduje učitelský úřad Církve a papeže na pouhé předkladatele nezávazných tvrzení. K demokratizačním požadavkům ve věci jmenování biskupů upozorňuje, že to může ohrozit nezávislost Církve a přispět k většímu vlivu "ducha doby" oproti hlásání víry vhod i nevhod.[14]

U druhého požadavku (zrovnoprávnění žen) upozorňuje, že je třeba odlišit dvě roviny tohoto požadavku. Zatímco je legitimní požadovat rovnoprávné postavení a větší zastoupení žen v laických grémiích, je zcela nepřijatelné a s katolickou vírou neslučitelné požadovat kněžské svěcení žen, protože to je v rozporu jak s papežským rozhodnutím, tak (navzdory opačnému stanovisku hnutí) i s Biblí.[15]

U třetího požadavku (zdobrovolnění kněžského celibátu) konstatuje, že sice není v rozporu s katolickou vírou, ale podotýká, že celibát je velice cenný dar a že jeho odmítání může vycházet z téže mentality, která je hlavní příčinou nedostatku kněží.[16]

U čtvrtého požadavku (pozitivní hodnocení sexuality) podorobně rozebírá jeho jednotlivé položky a nachází mnojho diferencí mezi ním a katolickou vírou. Prokazuje, že "odpovědné rozhodování svědomí" v pojetí petice je neslučitelné s tím, jak je chápe Katolická církev, protože učení Církve a její morální pravidla považuje pouze za orientační pomůcku, kterou může a nemusí přijmout.[17] Upozorňuje, že požadavek "nedávat antikoncepci na roveň potratům" je nesmyslný, protože toto nikdo nečiní, a ptá se, proč se autoři petice nezamyslí namísto toho nad otázkou, jaká je souvislost mezi antikoncepcí a potraty. K požadavku více lidskosti namísto paušálního odsuzování s přihlédnutím k argumentační pomůcce konstatuje, že budí doměnku, že autoři nepovažují předmanželské a homosexuální vztahy vždy za hřích, a poukazuje na to, že s takovýmto přístupem lze za paušální odsuzování označit i Desatero. U posledního podbodu požadavku (opustit ochromující fixaci na sexuální morálku) zjišťuje, že ve skutečnosti požaduje naprostou rezignaci učitelského úřadu Církve na oblast sexuální morálky.[18]

U pátého požadavku (radostná zvěst, nikoliv hrozby) upozorňuje, že u něj je třeba zvážit dvě otázky: 1) zda Církev může povolit přístup ke svátostem rozvedeným a znovu sezdaným, 2) zda-li by jim tím pomohla, nebo uškodila.[19]


Důležitá rozhodnutí ordinářů a církevních soudů

Gerhard Ludwig Müller, biskup řezenský, odebral v roce 2006 kanonickou misi předsedovi řezenské Wir sind Kirche Paulu Winklerovi s odkazem na jeho angažmá v hnutí. Když se tento odvolal, tak jak Kongregace pro klérus,[20] tak Nejvyšší tribunál Apoštolské signatury[21] potvrdily, že odebrání kanonické mise bylo opodstatněné, neboť stanoviska prezentovaná hnutím jsou neslučitelná s katolickou vírou a tudíž významné angažmá v něm už samo o sobě zakládá dostatečný důvod pro zákaz učit katolické náboženství a katolickou teologii.

V roce 2014 byla šéfka řakouské větve hnutí Martha Heizer i se svým manželem prohlášena za exkomunikovanou pro pokus o sloužení "soukromé mše bez kněze".[22][23]

Citáty

Chtít „Kirchenvolksbegehren“ přehlížet a přecházet mlčením, to by nebylo řešením, ani by to nebylo poctivé vůči těm, kdo podepsali. Brát je vážně tedy především znamená: říci jim, co si skutečně myslíme. Připouštím, že tento článek dá „lidovému hlasování“ dosti špatné vysvědčení. Byl bych rád alespoň něco z něho hodnotil pozitivně, ale nenašel jsem nic, co bych mohl s dobrým svědomím pochválit. - Mons. Andreas Laun, pomocný biskup Salzburgu[24]

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

Poznámky a reference

  1. http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3178
  2. http://aktualityhvezd.wordpress.com/2010/03/12/hon-na-papeze-a-na-cirkev/
  3. http://www.christnet.cz/magazin/autor.asp?autor=jgk
  4. http://www.getsemany.cz/taxonomy/term/132
  5. http://aktualityhvezd.wordpress.com/2011/11/21/cesky-jezuita-vola-po-ceskem-wir-sind-kirche/
  6. http://www.getsemany.cz/node/2867
  7. http://we-are-church.org/us/members.html
  8. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 4
  9. Ještě jsem nepoznal nikoho, kdo by všechny body lidového hlasování, takříkajíc do písmene, považoval za správné. Všichni, se kterými jsem mluvil, uznávají slabá místa. Když jsem se jich užasle zeptal, proč tedy podepisovali, odpověděli: Ano, máte pravdu, když kritizujete to nebo ono, ale my jsme chtěli vyjádřit svoji nespokojenost!; Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 28
  10. česky vyšlo v překladu Marie Mrázkové pod jménem Reforma, nebo nové štěpení?, viz sekce Literatura
  11. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 24-26
  12. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 26-28
  13. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 34
  14. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 8-12
  15. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 12-13
  16. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 13-15
  17. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 16
  18. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 18-19
  19. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 20-21
  20. Te Deum 2006/2, str. 6
  21. http://www.fv-katheol.net/forum/5-theologie-a-kirche/38-wir-sind-kirche.html
  22. http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20140523013
  23. http://www.thetablet.co.uk/news/809/0/head-of-we-are-church-in-austria-excommunicated-by-pope-francis-
  24. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996; str. 3
Osobní nástroje