Německý protinacistický odboj

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Německý protinacistický odboj je označení pro jednotlivce a skupiny, kteří se v nacistickém Německu stavěli na odpor nacistickému režimu v letech 1933-1945. Nelze jej charakterizovat jako jednotné či široké spolupracující hnutí, šlo spíše o roztříštěné spektrum odpůrců. Celkově je nutno konstatovat, že nebyl nijak zvlášť úspěšný a s výjimkou několika dílčích případů ani neměl masový charakter.

Vrstvy, z nichž se rekrutovali Hitlerovi odpůrci, byly různé. Nejvýznamnějším centrem odporu proti Hitlerovi byla německá generalita, z níž nakonec vzešel nejzásadnější akt odporu, Stauffenbergův pokus o převrat, jehož součástí byl nejznámější a úspěchu nejbližší atentát na Hitlera.

Další opoziční silou byli nenacističtí politici a jejich přívrženci, kteří ale neměli příliš prostoru se uplatnit a časem byli umlčeni. Z jejich strany docházelo k ojedinělým aktům odporu, často na úrovni pobuřování a protinacistických vystoupení. Významnější odbojové aktivity lze nalézt u sociálních demokratů a komunistů (viz atentát Georga Elsera či Rudá kapela).

Clemens August von Galen, biskup z Münsteru, byl jeden z nejostřejších kritiků Třetí říše. Jeho kázání proti Akci T4 přinutila Hitlera program oficiálně odvolat (skrytě však částečně probíhal dále).

Výrazným zdrojem odporu byly křesťané. Římskokatolická církev představovala pasivní opoziční sílu napříč celým obdobím, k otevřenému aktivnímu vystoupení se však odhodlala jen málokdy (Říšský konkordát jí politické působení zakazoval). Nejostřejší střety představovalo vydání encykliky Mit brennender Sorge, která odmítla filosofické základy nacismu a kritizovala pronásledování katolické církve v Německu, a ostré vystoupení proti tzv. Akci T4 (vyvražďování fyzicky a mentálně postižených pacientů). Protestantské církve byly většinou velice rychle ovládnuty pronacistickým smýšlením, což nakonec vedlo k vytvoření vyznávající církve, která sdružila odpůrce režimu. Z obou větví křesťanství vzešli jednotlivci či skupinky dlouhodobě aktivně odporující nacistickému režimu, např. jezuita Alfred Delp od katolíků či studentská nenásilná skupina Bílá růže od potestantů.

Určitý odpor byl patrný na univerzitách a mezi učiteli, našli se i jednotlivci, kteří překročili rámec aktivního odporu.

Poslední oblast odporu existovala okolo Židů, jednak v podobě židovských organizací, jednak zde vzniklo několik iniciativ na záchranu Židů před holokaustem.


Filmy o protinacistickém odboji

O protinacistickém odboji vznikla celá řada celovečerních filmů, z nich například tyto:

  • Atentát na Hitlera (Německo, 1994) - poměrně povedená rekonstrukce atentátu Stauffenbergova atentátu
  • Poslední dny Sophie Schollové (Německo, 2005) - film velmi realisticky upomíná na skutečnou událost tzv. Manifestu německých studentů, kteří se roku 1944 postavili proti válce a nacistickému režimu a byli za tuto svou činnost neprodleně odsouzeni a popraveni
  • Valkýra (USA, 2011) - hollywodský film, značně kritizovaný také pro obsazení titulní role plukovníka Stauffenberga v podání herce a příslušníka scientologické cirkve Toma Cruise
Osobní nástroje