Nuno od Panny Marie

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Život)
Řádka 9: Řádka 9:
== Život ==
== Život ==
-
Narodil se [[24. červen|24. června]] [[1360]] jako nelegitimní syn [[Álvaro Gonçalves Pereira|Álvara Gonçalvese Pereiry]],<ref>Nutno říci, že tento maltézský rytíř si z povinného [[celibát]]u příliš nedělal - s rozličnými partnerkami a milenkami zplodil přes třicet potomků. V rámci jeho rodu to nebylo nijak výjimečné, on sám byl nelegitimním synem [[Gonçalo Pereira|Gonçala Pereiry]], arcibiskupa Bragy.</ref> [[převor z Krato|převora z Krato]], a Irie Gonçalves do Carvalhal. Rok po narození byl královským dekretem legitimizován a následně prošel klasickou rytířskou výchovou. Ve třinácti letech se stal pážetem u královského dvora a posléze byl pasován na rytíře. V roce [[1376]] se oženil s mladou vdovu [[Leonor de Alvim]], s níž měl tři děti, dva syny, kteří ale zemřeli v dětském věku, a dceru [[Beatriz Pereira de Alvim|Beatriz]] ([[1380]]-[[1415]]), jejíž potomci se v [[17. století]] stali protugalskými králi.
+
Narodil se [[24. červen|24. června]] [[1360]] jako nelegitimní syn [[Álvaro Gonçalves Pereira|Álvara Gonçalvese Pereiry]],<ref>Nutno říci, že tento maltézský rytíř si z povinného [[celibát]]u příliš nedělal - s rozličnými partnerkami a milenkami zplodil přes třicet potomků. V rámci jeho rodu to nebylo nijak výjimečné, on sám byl nelegitimním synem [[Gonçalo Pereira|Gonçala Pereiry]], arcibiskupa Bragy.</ref> [[převor z Krato|převora z Krato]], a Irie Gonçalves do Carvalhal. Rok po narození byl královským dekretem legitimizován a následně prošel klasickou rytířskou výchovou. Ve třinácti letech se stal pážetem u královského dvora a posléze byl pasován na rytíře. V roce [[1376]] se oženil s mladou vdovu [[Leonor de Alvim]], s níž měl tři děti, dva syny, kteří ale zemřeli v dětském věku, a dceru [[Beatriz Pereira de Alvim|Beatriz]] ([[1380]]-[[1415]]), jejíž potomci se v [[17. století]] stali portugalskými králi.
== Hrob ==
== Hrob ==

Verze z 22. 2. 2013, 09:02

Sv. Nuno Álvares Pereira

Svatý Nuno Álvares Pereira, 3. hrabě z Ourému, 2. hrabě z Arraiolos a 7. hrabě z Barcelos (24. červen 1360 - 1. listopad[1] 1431) byl portugalský šlechtic a vojevůdce, protektor a konetábl Portugalska[2] během portugalsko-kastilských válek o následnictví na portugalském trůnu. Pro svou hlubokou zbožnost a štědrou charitu byl již za svého světského života znám jako „svatý konetábl“.

Jeho šokující vítězství nad několikanásobně silnějšími kastilskými vojsky v bitvách u Atoleiros (1384), Aljubarroty a Valverde (obojí 1385) zajistila portugalskou nezávislost a nástup dynastie Avis na portugalský trůn. V roce 1415 vedl portugalskou výpravu na africký kontinent, kde dobyl Ceutu, čímž nejenže jako první přenesl reconquistu na africký kontinent, ale i zahájil portugalskou koloniální expanzi.

V roce 1423 vstoupil do karmelitánského řádu a zbytek svého života prožil pod jménem Nuno od Panny Marie jako prostý řeholní laik v klášteře v Lisabonu, který dříve sám založil. Byl velkým mariánským ctitelem a přisuzuje se mu výrazný podíl na rozšíření růžence a kamelitánského škapulíře v Portugalsku.[3]

Zemřel v klášteře v pověsti svatosti a byl tam i pohřben. Klášter byl i s hrobem zničen při zemětřesení v roce 1755. Luiz Vaz de Camões zvěčnil jeho činy ve IV. zpěvu svého hrdinského eposu „Lusovci“. Benedikt XV. jej v roce 1918 prohlásil za blahoslaveného a Benedikt XVI. v roce 2009 svatořečil. Jeho památku si připomínáme 1. dubna nebo 6. listopadu. Je patronem Portugalska.

Obsah

Život

Narodil se 24. června 1360 jako nelegitimní syn Álvara Gonçalvese Pereiry,[4] převora z Krato, a Irie Gonçalves do Carvalhal. Rok po narození byl královským dekretem legitimizován a následně prošel klasickou rytířskou výchovou. Ve třinácti letech se stal pážetem u královského dvora a posléze byl pasován na rytíře. V roce 1376 se oženil s mladou vdovu Leonor de Alvim, s níž měl tři děti, dva syny, kteří ale zemřeli v dětském věku, a dceru Beatriz (1380-1415), jejíž potomci se v 17. století stali portugalskými králi.

Hrob

„Zde leží slavný Nuno, konetábl, zakladatel domu Bragança, výtečný generál, blahoslavený mnich, který za svého pozemského života tak horlivě toužil po království nebeském, že si zasloužil, aby byl po smrti uveden ve věčné společenství se svatými. Světských poct se mu dostalo bezpočet, ale obrátil se k nim zády. Byl velkým knížetem, ale sám sebe učinil pokorným mnichem. Založil, vybudoval a dal vysvětit tento kostel, ve kterém odpočívají jeho ostatky.“ - nápis na hrobě[5]

Nuno od Panny Marie zemřel v klášteře v Lisabonu v pověsti svatosti a byl tam i pohřben. Klášter byl i s hrobem zničen při zemětřesení v roce 1755. V roce 1996 se podařilo lokalizovat umístění hrobu a nalézt několik fragmentů ostatků světce.[6]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Některé zdroje mluví i o 1. dubnu
  2. protektor = ochránce; konetábl = vrchní velitel vojsk
  3. Pavel Zahradník: Nuno Álvares Pereira - svatý konetábl, Te Deum 2/2009
  4. Nutno říci, že tento maltézský rytíř si z povinného celibátu příliš nedělal - s rozličnými partnerkami a milenkami zplodil přes třicet potomků. V rámci jeho rodu to nebylo nijak výjimečné, on sám byl nelegitimním synem Gonçala Pereiry, arcibiskupa Bragy.
  5. Pavel Zahradník: Nuno Álvares Pereira - svatý konetábl, Te Deum 2/2009
  6. http://www.vatican.va/news_services/liturgy/saints/2009/ns_lit_doc_20090426_nuno_en.html
Osobní nástroje