Pavel Bělobrádek - citáty

MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D. (* 25. prosince 1976 v Náchodě^[1]) je český lidovecký politik, předseda KDU-ČSL od roku 2010. V letech 2005-2011 byl členem Mladých křesťanských demokratů, přičemž v letech 2008-2009 zastával post místopředsedy této organizace.

Obsah

Obyčejný člověk bude vždy odpovědný za svá individuální rozhodnutí, musí si zvolit zdroj obživy i nakládání s vydělanými penězi, vždy bude jen jeho problémem, zda mu budou přibývat úspory, nebo zda se zadluží.^[2]
A přesto existuje zcela bezpečná investice. Odolala všem ekonomickým i politickým zvratům, přečkala třicetiletou válku, hladomory, fašismus i komunismus. Jsou to naše děti. (...) Cena zlata klesne, akcie propadnou, děti zůstávají.^[3]
Je třeba se vrátit ke skutečné politické kultuře a demokracii. Hrozba radikalizace společnosti vlevo nebo vpravo tu skutečně je. Při narušení sociální koheze díky nezaměstnanosti a obecné frustraci ji můžeme očekávat. Nápravu těžko mohou zavést uskupení založená spolupracovníky StB. Nelze než se pokusit dát společnosti alternativu v nedokonalé, ale skutečně demokratické a svobodné politiky.^[4]

Určitě bychom chtěli zasáhnout takzvanou generaci Husákových dětí, to znamená lidí, kteří třeba svoji víru nepraktikují, ale kteří věří v to, že jsou tady nějaké hodnoty, které vycházejí z desatera. Že se nemá lhát, krást, podvádět, které štve, že když přijedete ze zahraničí a vidíte, že tam některé věci fungují a u nás pořád nefungují, že se s tím dá něco dělat. To znamená lidi, kteří kromě toho materiálního zabezpečení jsou, je to generace, která už mohla cestovat, studovat, která má rodiny, která má zaměstnání. A teď chtějí už ten nadstandard. A ten by měl spočívat v tom, že když přijdete na úřad, tak jako mně neřeknou, že dřevěnou boudu na 6 betonových nožkách si mám nechat zakreslit a když přijdu na inspektorát práce a tam jim řeknu, že mě šikanují v zaměstnání ze zdravotních důvodů, tam mně úředník řekne, to máte blbý, tak se běžte soudit, tak takto si my stát nepředstavujeme. A určitě si nepředstavujeme i politickou kulturu fackování, posměšků a arogance.^[5]

Zažil jsem si, co je to být občanem druhé kategorie. Poznal jsem díky roztroušené skleróze v zaměstnání zlehčování mého zdravotního stavu, nerespektování rozhodnutí posudkového lékaře, porušování zákoníku práce i dalších právních předpisů.^[6]