Pavel z Tarsu

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Svatý Pavel z Tarsu (původním jménem Šavel, kolem 10, Tars, provincie Kilikie - 67, Řím, Itálie) byl hlasatelem Kristova evangelia v 1. století. Ačkoli nepatřil mezi přímé Kristovi učedníky a původně všechny příslušníky "křesťanské sekty" z vlastního židovského přesvědčení pronásledoval, za zázračných okolností při cestě do Damašku, kdy se mu zjevil sám Ježíš Kristus, se obrátil a z pronásledovatele se stal Kristův učedník, který se nakonec sám stal mučedníkem.

Ačkoliv nepatří mezi apoštoly v původním slova smyslu[1], zabírá svědectví o jeho životě a misijních cestách značnou část novozákonní knihy Skutky apoštolů. Jeho listy (je mu jich připisováno 14) nám zprostředkovávají svědectví o životě v raných církevních obcích, o jejich problémech a potřebách, ale především o prvních teologických problémech a otázkách kultu, které vyvstaly v situaci, kdy bylo přijímáno do církevních obcí mnoho konvertitů z pohanství, kteří před křtem nepřijali obřízku.

Sám se pokládal za "služebníka Ježíše Krista a povolaného apoštola" (Řím 1,1), židé jej však považovali za heretika a odpadlíka od náboženství svých otců.

Jeho svátek se v latinské církvi slaví 29. června, kdy je uctíván spolu se sv. Petrem. Dále se 25. ledna slaví jeho obrácení, jehož připomínkou symbolicky vrcholí Oktáv jednoty s Petrovým stolcem. V tradičních kalendářích se slaví také svátek Vzpomínka svatého Pavla, apoštola dne 30. června.

Obsah

Život

Narodil se v Tarsu v Kilikii kolem roku 10 AD[2] do židovské rodiny pocházející z Benjaminova kmene.[3] Svatý Jeroným o jeho rodičích uvádí, že pocházeli z Giskaly[4] v Palestině, odkud se poté,co došlo k obsazení Samaří Římany, odstěhovali do Tarsu. Právě v tomto provinčním městě se od dob Antiocha IV. Epifana nacházela početná židovská komunita. Doposud však není známo, jakým způsobem přišla Šavlova rodina k římskému občanství (civis Romanus), které spolu s právy jemu náležícími Šavel zdědil po rodičích.[5] Informace o tom, že Tars získal titul svobodného města a všichni jeho občané římské občanství pochází až ze 2. století z času vlády Marka Aurelia. Za Pavlova apoštolského působení se však již směle dozvídáme, že je "občanem ne neznámého města (Sk 21,39).

O Pavlově vzdělání víme především to, že se vyučil stanařství (řec. skénopois), takže uměl jednak vyrábět stany, ale také upravovat a dělat veškeré zpracování dobytčí kůže.[6] Později studoval v Jeruzalémě u farizea Gamaliela[7] Co víme, tak se s Ježíšem osobně nesetkal a podporoval pronásledování prvních křesťanů. Podle svědectví Skutků byl zatažen do zavraždění jáhna Štěpána[8] a z vlastního přesvědčení pronásledoval Církev a snažil se jí zničit[9] z toho důvodu, že viděl v rozmáhající se sektě nebezpečí pro židovský zákon a kulturní identitu celého izraelského národa.

Obrácení v Damašku

Šavlův hněv vůči rozmáhajícím se křesťanským obcím zesílil kole roku 35, kdy si vyžádal pověření od velekněze , aby mohl jednat jako zplnomocněnec židovské velerady v synagoze v Damašku, kam vyrazil s cílem pobýt a zbývající členy sekty[10] přivést v poutech do Jeruzaléma. Téměř na konci cesty[11] jej osvítilo veliké světlo a ozval se k němu hlas Ježíše, který se jej zeptal, proč jej pronásleduje. Došlo k prvnímu Šavlovu obrácení, v jehož následku pozbyl zraku. Z Pánova nařízení se s pomocí svých vazalů dostal do města, kde čekal, až se dozví, co má dělat. Až třetí den po této události byl k němu od Pána povolán, aby k Šavlovi přišel a vložil na něj ruce v Pánově jménu. Šavel poté okamžitě znovu nabyl svého zraku a nechal se ihned pokřtít. Nějaký čas setrval s ostatními Kristovy učedníky v Damašku, ale pak odchází kvůli nedůvěře do Arabie. Poté se opět vrátil do Damašku, ale protože mu Židé ukládali o život, nechal se potají v noci spustit v koši z hradeb a odešel do Jeruzaléma, kde se jej ujal Barnabáš a uvedl jej mezi ostatní apoštoly.[12]

Apoštolské působení

Po své návštěvě Jeruzaléma se nejprve vydává s Barnabášem do Kilikie v Sýrii a pak s ním odchází do Antiochie. Odtud se pak vydává na své apoštolské cesty. Oficiálně dle svědectví Skutků apoštolských hovoříme o třech Pavlových misijních cestách. V jeho listech se však nacházejí narážky na další dvě cesty a papež Klement I. se ve svém listě Korinťanům zmiňuje dokonce o Pavlově cestě do Hispánie. Je tedy možné, že za svůj život Pavel vykonal až šest misijních cest.

První apoštolská cesta

Vykonal ji s Barnabášem a Janem Markem z Antiochie na Kypr a odtud do Perge v Pamfylii, kde se od nich Marek odloučil. O této cestě víme jen to, že se při ní podařilo obrátit velké množství pohanů a že byl také pro svou víru v Lystře kamenován.[13]. Cesta skončila nejspíš před rokem 49, neboť v tomto roce Pavel spolu s Barnabášem a Titem přicházejí na apoštolský sněm v Jeruzalémě, aby se urovnali spor o přijímání pohanů do Církve (Gal 2,1).

Druhá apoštolská cesta

Na jejím začátku došlo k závažným neshodám mezi Pavlem a Barnabášem (Sk 15,39), a proto Pavel vychází se Silasem navštívit církevní obce v Sýrii a Kilikii, poté do Lystry a Derbe, kde misionářsky působil. V Lystře se k němu připojil Timotej, se kterým pokračoval přes Frýgii a Galacii do Mysií v Troádě. Následně pokračoval přes Neapoli do Filip a vstoupil na evropskou půdu v Ampifolis, odkud pokračoval do Apolonie a Soluně. V Řecku se dostává do konfliktu s židovskou diasporou (Sk 17,2) a v Athénách, kde jeho kázání na areopagu mělo minimální úspěch, protože především filosofové odmítali přjmout radostnou zvěst. V Korintu měl větší úspěch - ujali se jej manželé Aquila a Priscilla. Ve všední dny se zde živil šitím stanů a v sobotu kázal v synagoze. Podařilo se mu zde obrátit jak pohany, tak i celou židovskou obec s představeným synagogy Krispou (Sk 18,4.8). Odtud se po finanční podpoře, kterou mu přinesli Silas a Timotej vydal do Efesu, odtud do Césareje, kde pozdravil církevní obec a následně se vrátil zpět do Antiochie.

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. ↑ Ačkoli máme v jeho listech častokráte vyznání, že je Kristovým apoštolem, není řazen mezi původních Dvanáct. To však nic neubírá na jeho postavení, kterého v prvotní církvi v souladu s Božím plánem dosáhl.
  2. ↑ Viz Sk 9,11; 21, 39; 22,3.
  3. ↑ Řím 11,1; Filipanům 3,5.
  4. ↑ Dnesšní Gush Halav
  5. ↑ O Pavlově občanství se dozvídáme především ve Skutcích - Sk 16, 37n; 22,25-28; 23,27.
  6. ↑ Sk 18,3
  7. ↑ Sk 22,3; 26,4n.
  8. ↑ Sk 7,58; 22,20nn; 26, 10.
  9. ↑ 1 Kor 15,9. Dále pak Sk 22,4n; 26,9-12; Gal 1,13; Filipanům 3,5.
  10. ↑ V tu dobu všichni křesťané stále pokládáni za židovskou sektu.
  11. ↑ Vzdálenost mezi Jeruzalémem a Damaškem je celých 225 km
  12. ↑ Ve Skutcích se setkáváme se zprávami o Šavlově obrácení na třech místech. Nejpodrobnější je v 9,1-31, další jsou pak zmiňované v jeho řeči před jeruzalémským chrámem po svém zatčení (22, 3-21) a další před králem Agrippou II. (Sk 25,23). Sám apoštol se zmiňuje o svém obrácení v Gal 1,11 - 24.
  13. ↑ 2 Kor 11, 25 a Sk 14,19
Citováno z „http://katopedia.cz/index.php?title=Pavel_z_Tarsu“
Osobní nástroje