Ukázat zdroj

'''Polský protinacistický odboj''' je označení pro odpor a boj [[Poláci|Poláků]] vůči [[nacismus|nacistickým]] okupantům. Začal se formovat bezprostředně po porážce a obsazení Polska [[Nacistické Německo|Třetí říší]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. Původně byl slabý a roztříštěný, ale postupně se sjednocoval a sílil. Někteří historici jej považují za nejsilnější odbojové hnutí v [[nacismus|nacisty]] okupované [[Evropa|Evropě]]<ref name="Davies">Davies, N.: Boj o Varšavu, Praha 2005, ISBN 80-7260-147-4, str. 160</ref>, soutěžit s ním může maximálně ještě tak odboj jugoslávský. Demokratické proudy odboje se nakonec sjednotily v a okolo [[Polský podzemní stát|Podzemního státu]] a [[Zemská armáda|Zemské armády]]. Mimo tento hlavní (západní, demokratický) proud odboje věrný [[Polská exilová vláda|Polské exilové vládě]] pak existoval ještě odboj [[nacionalismus|nacionalistický]], který do určité míry byl ochoten s Podzemním státem spolupracovat, a [[komunismus|komunistický]], který vedl s Podzemním státem stejně zuřivou válku jako s [[Němci]]. Vedle tohoto domácího odboje vznikl i zahraniční odboj, a to jak u [[Západní Spojenci|západních Spojenců]], tak v Sovětském svazu.

Vrcholem demokratického (západního) odboje byla [[Akce bouře]] - série povstání proti německým okupantům, z nichž nejvýraznějším projevem bylo [[varšavské povstání]]. Jelikož se mu nedostalo dostatečné podpory ze strany spojenců, bylo povstání rozdrceno a povstalecké struktury, včetně centrálních řídících struktur Podzemního státu a Zemské armády, těžce narušeny. Po obsazení Polska [[Rudá armáda|Rudou armádou]] [[Polský komunistický protinacistický odboj|komunistická část odboje]] a s ní spojené osoby postupně převzaly moc a nastolily v Polsku [[Komunistický režim v Polsku|komunistický režim]] stalinského typu, zatímco demokratický odboj byl dílem rozpuštěn a dílem přešel k [[Polský protikomunistický odboj|odboji protikomunistickému]]. Mnoho představitelů západního odboje muselo uprchnout ze země, nebo bylo komunisty uvězněno či zavražděno.

Poměrně specifickou část protinacistického odboje představují rozsáhlé akce, jejichž cílem bylo chránit [[Židé|Židy]] před [[holokaust]]em. Hlavní roli v nich hráli: [[Podzemní stát]] a jím za tímto účelem zřízená organizace [[Żegota]], [[katolická církev]] a její síť [[klášter]]ů a vlastní židovské organizace a spolky.

== Obecná charakteristika ==
Polský protinacistický odboj se začal formovat bezprostředně poté, co [[Nacistické Německo|Třetí říše]] [[Polsko]] [[Invaze do Polska|dobyla]]. [[Polsko]] se ukázalo být jednou z nejvzpurnějších zemí, které [[Nacistické Německo|Třetí říše]] kdy kontrolovala, srovnatelné snad jedině s [[Jugoslávie|Jugoslávií]]. [[Poláci]] se navzdory mimořádně brutálnímu teroru ze strany okupantů se svým novým postavením nikdy nesmířili a vedli proti nim tvrdý boj nejen jednotkami v zahraničí, ale i doma. V Polsku vznikl rozsáhlý [[Polský podzemní stát|podzemní stát]] věrný polské exilové vládě, který disponoval vlastními školami, úřady, soudy a ozbrojenými jednotkami. Přestože byl polský odboj politicky roztříštěn, drtivá většina jeho demokratických skupin tento podzemní stát respektovala a spolupracovala s ním (zcela mimo stáli [[komunismus|komunisté]], kteří s ním vedli stejně zuřivou válku, jako se samými Němci). 

Rozvoj domácího protinacistického odboje v Polsku byl zásadně ovlivněn tím, že Polsko bylo vojensky rozdrceno a jeho elita z velké části pozavírána nebo zlikvidována a že celý polský národ od počátku trpěl pod extémně brutálním útlakem. Výsledkem bylo, že vývoj polského odboje byl naprosto opačný, než v sousedním [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. [[Československý protinacistický odboj|Český odboj]] byl zpočátku velmi silný, neboť národní a předeším armádní elity přežily téměř netknuty a mohly si pro svůj odpor odlifrovat určité množství zbraní. Postupně byl ale lámán a drcen, až se v roce [[1942]] doslova zhroutil a s výjimkou výsadkářů vysílaných z [[Spojené království|Británie]] po další dva roky nepředstavoval pro nacisty nijak zásadní problém. Naproti tomu polský odboj začínal od nuly, s elitami národa rozprášenými a armádou zničenou, zbraněmi prakticky nedisponoval. Přesto postupně sílil a formoval se v disciplinované podzemní struktury respektované velkou většinou Poláků. 

Na přelomu let [[1942]]/[[1943]] začal polský odpor sílit natolik, že zahájil ve větší míře i významnější ozbrojené akce. Za zlomový okamžik zahajující novou éru je označováno mnoho okamžiků, asi nejčastěji pak [[Akce u Arsenálu]], během níž komanda [[Szare Szeregi|Šerých řad]] přepadla konvoj [[Gestapo|Gestapa]] převážející vězně z vyšetřovny do nechvalně známého [[Pawiak]]u a osvobodila přes 20 vězňů. Krátce po něm následovalo nejvýraznější vystoupení [[Polský židovský protinacistický odboj|židovského odboje]]: [[povstání ve varšavském ghettu]].

Zejména [[Varšava]] se stala noční můrou nacistů - odboj v ní přes nejbrutálnější represe sílil a ztráty mezi příslušníky policejních a zajišťovacích jednotek z tohoto města přesáhly ještě před [[Varšavské povstání|varšavským povstáním]] 1000 padlých. [[1. únor]]a [[1944]] se mezi ně zařadil ''[[SS-Brigadeführer]]'' a ''[[Generalmajor der Polizei]]'' [[Franz Kutschera]], velitel [[Schutzstaffel|SS]] a [[policie]] ve Varšavě (viz [[Akce Kutschera]]). 

Vrchol polského protinacistéko odboje byla [[Akce bouře]] - celonárodní povstání proti německým okupantům vrcholící v létě [[1944]], jehož nejvýraznějším aktem bylo [[varšavské povstání]]. Toto povstání bylo ale obecně neúspěšné, Třetí říše byla ještě přliš silná, povstalci měli málo zbraní a nedostalo se jim od Spojenců větší podpory. Ti západní jí nebyli schopni poskytnout, Sovětský svaz pak na ní neměl zájem.

Západní odboj (tj. odboj věrný polské exilové vládě) byl po obsazení Polska [[Rudá armáda|Rudou armádou]] tvrdě pronásledován a perzekvován. Částečně byl rozuštěn, část odbojářů uprchla za hranice a část přešla k [[Polský protikomunistický odboj|protikomunistickému odboji]]. Řada představitelů odboje, kteří zavčas neuprchli do zahraničí, byla po nastolení komunistického režimu uvězněna nebo povražděna. Mezi oběťmi justičních vražd spáchaných polskou komunistickou vládou se ocitli např. generál [[Emil August Fieldorf]], [[Witold Pilecki]], [[Hieronim Dekutowski]] a další.

== Proudy a opory odboje ==
Kádrově čerpal protinacistický odboj z pěti významných zdrojů. Byly to: 1) [[Polská armáda|armáda]], 2) [[harcerství]], 3) [[římskokatolická církev v Polsku|katolická církev]], 4) politické strany a státní struktury polského státu a 5) [[Židé v Polsku|židé]]. Jednotlivé struktury odboje byly zpočátku hodně roztříštěné, postupně se spojovaly a většina se nakonec sjednotila okolo [[Polský podzemní stát|Podzemního státu]] a jemu věrné [[Zemská armáda|Zemské armády]]. Dalšími velkými odbojovými skupinami mimo něj byly [[nacionalismus|nacionalisté]] a [[komunismus|komunisté]], přičemž ti druzí válčili s Podzemním státem stejně zuřivě a nelítostně, jako se samými Němci. 

Polský odboj byl též [[národnost]]ně determinován, polští [[Němci]], [[Litevci]], [[Ukrajinci]] a [[Bělorusové]] se k němu stavěli rezervovaně. Němci se příliš nebouřili, ostatní národnosti vytvářely vlastní odbojové jednotky, které často vedly proti polským odbojovým organizacím tzv. „druhou válku“. Zároveň měly tyto národy velké skupiny podporující Němce a bojující na jejich straně, k čemuž je motivovaly předchozí zkušenosti s [[polonizace|polonizací]] či [[Stalin]]ovým terorem, které v jejich očích dělaly z Němců „menší zlo“.

Ačkoliv se činnosti jednotlivých proudů a oblastí odboje často překrývaly (zejména před sjednocením demokratického odboje v letech [[1942]]-[[1943]]), lze pozorovat určitou specializaci. Armáda a harceři vybudovali struktury ozbrojeného odporu a stvořili a vycvičili na dané podmínky překvapivě velké, organizované a kvalitní podzemní ozbrojené síly - Zemskou armádu. Politici a přežívající státní struktury vytvořili podzemní stát a organizace pro pomoc uprchlíkům a pronásledovaným. O tuto činnost se podíleli s katolickou církví, která ji dělala též a specializovala se zejména na pomoc uprchlíkům a jejich ukrývání. [[Židovský protinacistický odboj|Židovské odbojové organizace]] se vytořily především v [[ghetto|ghettech]], ale jen v některých se zmohly na efektivní bojová vystoupení. Největší z nich představovalo [[povstání ve varšavském ghettu]]. Další židovské partyzánské oddíly vzdorovaly na východě země v lesích a pokoušely se zajistit přežití těm příslušníkům svého národa, kteří k nim uprchli.

Polský domácí odboj byl podporován ze zahraničí, především [[Spojené království|Spojeným královstvím]] a [[Polská exilová vláda|polskou exilovou vládou]]. V ozbrojených silách Spojeném království působily polské jednotky, britské letectvo později odbojáře a povstalce zásobovalo zbraněmi a posilami v podobě vojáků vycvičených pro diverzní akce (tzv. ''[[Cichociemni]]'' - výsadkáři). Podobně postupoval i Sovětský svaz, byť jeho podpora, směrovaná především ke komunistickým odbojovým silám, byla podstatně menší. I v řadách Rudé armády bojovali polské jednotky. Je nutno si uvědomit, že Sovětský svaz měl v plánu podrobení Polska a západní odboj, který tuto možnost odmítal, tak považoval za nepřítele. Během obsazování Polska tak tento odboj na již ovládnutém území perzekvoval a likvidoval a předával moc polským komunistům.

== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Polský podzemní stát]] a [[Zemská armáda]]
* [[Katolická církev v polském protinacistickém odboji]]
* [[Harcerský protinacistický odboj]]
* [[Polský komunistický protinacistický odboj]]
* [[Židovský protinacistický odboj]]
* [[Holokaust v Polsku]] a [[Żegota]]
* [[Ozbrojené akce polského protinacistického odboje]]
* [[Akce bouře]] a [[Varšavské povstání]]

=== Reference ===
<references/>

=== Externí odkazy ===
* [http://www.polishresistance-ak.org/ Polský protinacistický odboj] (polsky, anglicky, německy, francouzsky)

[[Kategorie:Polský protinacistický odboj]]