Princip sporu

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Princip sporu je důkaz a je považován za nejvyšší hodnotu lidského myšlení. V logice se chápe jako zákon lidského myšlení. Princip sporu říká, že jsoucno nemůže zároveň být i nebýt, existovat i neexistovat, něco mít a nemít. Princip sporu jistí identitu pojmů.

Skeptik může namítat, že princip sporu neplatí. Pokud ho vezmeme vážně, tak jakýkoli pojem, který ve své námitce používá, je rozporný. Jestliže neplatí princip sporu, tak to znamená, že pojem princip ztrácí identitu. Princip je a není principem. Ve chvíli, kdy neplatí princip sporu, tak princip není to, od čeho důkaz pochází. Neplatí-li princip sporu, obsah pojmu spor se rozkládá. Spor je a není sporem. Takto můžeme pokračovat s každým pojmem skeptikovy námitky a rozložit ji podle jeho návodu. Myšlení se rozpadne ve svých obsazích. Skeptik však nechce, aby se mu rozpadlo myšlení. Má zájem na tom, aby byl oponentem. Proto musí zformulovat jednoznačné soudy a nemůže si dovolit je rozbít zpochybněním principu sporu.

Princip sporu není jen jakýsi logický zákon, který objevil Aristotelés, zformuloval ho ve své logice a platí jen pro řecké myšlení. Princip sporu je především nutnou podmínkou konzistence myšlenkových obsahů. Důkaz správnosti principu sporu spočívá v tom, že jsme objevili jeho nezbytnost. Platnost je nezbytná pro možnost myšlení.

Tak, jako jsme si nevymysleli buňky v našem těle, tak jsme si nevymysleli principy našeho myšlení. Princip sporu je apriorní podmínka, která není výsledkem myšlenkové aktivity. Princip myšlení objevujeme, nikoli konstruujeme, proto není ani dogmatický ani subjektivní ani relativní.

Odkazy

Reference

Související články

Osobní nástroje