Quirin Mickl

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m
m (Poznámky a reference)
 
Řádka 27: Řádka 27:
[[Kategorie:Cisterciáci]]
[[Kategorie:Cisterciáci]]
[[Kategorie:Opati vyšebrodští]]
[[Kategorie:Opati vyšebrodští]]
 +
[[Kategorie:Katoličtí autoři]]
 +
[[Kategorie:Právníci]]
[[Kategorie:Narození 1711]]
[[Kategorie:Narození 1711]]
[[Kategorie:Úmrtí 1767]]
[[Kategorie:Úmrtí 1767]]

Aktuální verze z 1. 10. 2014, 15:26

P. Dr. Quirin Mickl (pův. Jan Kristian Alois Mickl; 13. únor 1711 Újezd Ostrolov23. únor 1767 Vyšší Brod) je český cisterciácký kněz, filosof, teolog, právník a básník. Byl profesorem teologie na arcibiskupské koleji sv. Vojtěcha v Praze a 36. opatem vyšebrodským (1747-1767). Je autorem řady odborných i básnických děl, která si často sám ilustroval, v mládí patřil k nejvýznamnějším básníkům své doby. Jeho nejrozsáhlejší odborné dílo představuje německy psaná Encyklopedie všech teologických a profánních věd.

Bezpochyby je jedním z nejučenějších cisterciáků všech dob: postupně získal tři doktoráty (filosofie, teologie a obojího práva) a měl ovládat až dvacet jazyků. Provedl zásadní přestavby a rekonstrukce v klášterním areálu, zřídil klášterní archiv, v němž mimo jiné založil cennou sbírku mincí, založil klášterní sbírku přírodnin a rozšířil sbírky obrazů a uměleckých předmětů. Za jeho největší počin je považováno vybudování a vybavéné nové klášterní knihovny, která je dodnes chloubou kláštera a v níž na čestném místě visí jeho portrét. Vedl řadu soudních sporů ohledně klášterních majetků a obsazování klášterních far, vesměs velice úspěšně, neboť patřil k nejlepším právníkům své doby.

Obsah

Život

Narodil se jako Jan Kristian Alois Mickl v Újezdě Ostrolově v rodině správce zámku, jeho strýc byl cisterciácký kněz. Studoval v Krumlově a v Praze u jezuitů. Geniálně nadaný student a básník složil bakalářské zkoušky v roce 1929 a krátce poté vstoupil do vyšebrodského kláštera a přijal jméno Quirinus. Slavné sliby složil 23. června 1731, načež šel studovat bohosloví do Prahy. Kněžské svěcení přijal 4. června 1735.

Dva roky vyučoval filosofii na řádovém učilišti ve Vyšším Brodě, následně se vrátil do Prahy, kde studoval teologii a práva. V roce 1739 získal na pražské univerzitě doktoráty teologie a obojího práva a stal se profesorem teologie na pražské arcibiskupské koleji sv. Vojtěcha. 28. prosince 1747 byl zvolen opatem vyšebrodského kláštera.

Jako opat provedl zásadní přestavby a rekonstrukce v klášterním areálu, zřídil klášterní archiv, v němž mimo jiné založil cennou sbírku mincí, založil klášterní sbírku přírodnin, sbírku obrazů a uměleckých předmětů. Za jeho největší počin je považováno vybudování a vybavéné nové klášterní knihovny, která je dodnes chloubou kláštera, a která byla důležitou součástí jeho vědeckého a vzdělávacího úsilí. Z básnické tvorby, která u něj dominovala v mládí, přešel na psaní odborných děl, kterých napsal více než sedmdesát, tiskem však vydal pouze tři. Vedl též řadu soudních sporů ohledně klášterních majetků a obsazování klášterních far, vesměs velice úspěšně, neboť patřil k nejlepším právníkům své doby.

Jeho geniální duch byl postupně čím dál více omezován vrozeně chatrným zdravím, které po jeho zvolení opatem v důsledku velkého pracovního vypětí stále více selhávalo. V posledních letech svého života byl už jeho zdravotní stav dlouhodobě velice špatný. Zemřel 23. února 1767 a jako velký ctitel Panny Marie byl pohřben v mariánské kapli kláštera.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

Poznámky a reference

Osobní nástroje