Robert Baden-Powell
Z Katopedia
Generálporučík lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell (22. únor 1857 Paddington Londýn Anglie – 8. leden 1941 v Nyeri, nedaleko hory Mount Kenya v Keni), nositel Řádu za zásluhy, Řádu sv. Michaela a sv. Jiří a Královského Viktoriina kříže, člen Lázeňského řádu, byl britský voják, hrdina druhé búrské války a zakladatel skautského hnutí.
Proslavil se jako velitel obrany Mafekingu během druhé búrské války, sepsal řadu knih týkajících se vojenského výcviku a průzkumu. V srpnu 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea (zpětně hodnocen jako první skautský tábor v historii) a v lednu 1908 vydal knihu Scouting for Boys, která shrnula základní principy skautingu.
Obsah |
Jeho dětství
Robert Stephenson Smyth Powell, v rodině přezdívaný Stephe, se narodil jako osmé dítě a šestý ze sedmi synů reverenda Baden Powella, anglikánského kněze a saviliánského profesora geometrie na Oxfordské univerzitě. Otce ztratil, když mu byly tři roky.
Po absolvování Rose Hill School v Tunbridge Wells bylo B.-P. uděleno stipendim na soukromé střední škole Charterhouse school v Godalmingu, hrabství Surrey. Tam, v nedalekých lesích, získával své první zkušenosti se stopováním, lovem a kuchyňskou úpravou úlovků. Ale také první zkušenosti zvěda, neboť se jednalo o činnost zakázanou a přísně stíhanou vychovateli. Hrál na piáno a violu a také kreslil (což lze vidět na některých pozdějších ilustracích z knihy Scouting for Boys, které se svou kreslířskou zkratkou dají srovnávat s kresbami Setonovými). Prázdniny trávil většinou na lodích, plachtěním a veslováním se svými bratry.
Vojenská kariéra
Do aktivní služby se zapojil jako poručík (lieutenant) v roce 1876 u 13. husarského pluku v Indii. Na počátku 80. let působil spolu s tímto plukem v provincii Natal mezi Zuly, kde si získal mnoho zkušeností ohledně výcviku a průzkumu. Dostalo se mu vyznamenání (MID) a Do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky.
Mafeking
- více informací najdete v článku Obležení Mafekingu
V době, kdy začala druhá búrská válka, dostal Baden-Powell (tehdy nejmladší plukovník v Britské armádě) na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě v oblasti kolem Mafekingu. Ve výhledu blížící se války bylo zřejmé, že bude minimálně dočasně čelit silnějším búrským jednotkám, proto připravoval město na obranu. Opevňovací práce začaly 19. září 1899. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí.
Baden-Powellovým protějškem na búrské straně byl generál Cronjé (1836-1911). Jeho pozice nebyla ani zdaleka tak dobrá, jak líčí některé probritské a Badena-Powella oslavující publikace. I v řadách búrských jednotek bylo hodně chlapců (a to i přímo v bojových komandech), navíc jen málokdy měl pohromadě všechny své muže, neboť bojoval nejen s obránci obleženého města, ale též s britskými vyprošťovacími jednotkami. Měl také nedostatek těžkých zbraní, které jsou při útoku na opevněné město velmi potřebné. Dále je nutno přiznat, že stále ještě populární a energický čtyřiašedesátiletý Cronjé už měl roky své největší slávy za sebou, trpěl zdravotními potížemi a především nerudostí, dopouštěl se v bitvách závažných chyb a často se dostával do sporů se svými důstojníky. Na poradách býval někdy přehlasován a jeho návrhy bojových operací byly odmítány, zpravidla ve prospěch návrhů jeho mladšího a mnohem schopnějšího zástupce, generála de la Reye (1847-1914). Byl to spíše de la Rey, kdo byl nejnebezpečnějším Baden-Powellovým protivníkem, nicméně nikdy neměl zcela volné ruce, což bylo pro obránce nepochybně velikým štěstím. Primárně měl totiž na starosti obležení Kimberley a boj s vyprošťovacími jednotkami. Taky se sluší řící, že principiálně odmítal samotné obléhání a dobývání Mafekingu,[1] který byl podle něj příliš silně bráněn, než aby se u něj dalo dosíci dobrého výsledku.
Búrové vyhlásili válku 12. října poté, co Britové nereagovali na jejich ultimátum, požadující stažení britských jednotek soustřeďujících se u hranic Transvaalu a Oranžska, a své jednotky naopak dále posilovali. Válka nezačala pro Baden-Powella nejlíp - de la Rey hned první den odvážným útokem přepadl a zajal obrněný vlak Mosquito, který Baden-Powelovi vezl zásoby a měl podporovat jeho další bojové operace.[2]
Očekávaný útok na město nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Město bylo obléháno 217 dní, síly búrských jednotek operujících v jeho okolí dosahovaly v některých chvílých síly až 8 tisíc mužů. Baden-Powell se proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu). Tyto klamné manévry posílily u búrských velitelů přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození posilami vyloděnými 17. května 1900.
Búrové ovšem minimálně v rané fázi obležení po rychlém dobytí Mafekingu (a další dvou velkých obležených pohraničních měst, kterými byly Ladysmith a Kimberley) nijak zlášť netoužili. Města sice vázala jejich muže, ovšem dokud se bránila, nutila britské velitele, aby se jim snažili pomoci. Ti tak, namísto aby počkali na posily s Evropy a zkoncentrovali své síly, museli značnou část sil vysílat do boje postupně ihned poté, co je měli k dispozici, aby obleženým městům odlehčili, což dávalo Búrům větší šance na úspěšný boj, kterých také využili, např. na řece Moder[3] a u Magersfontein.[4] Faktem též je, že Mafeking opravdu byl těžce opevněn.
Jak se ovšem obležení táhlo a v Africe rostly síly britských vojsk, přestávala být existence obleženého města pro Búry výhodná. Hodlali-li vést dále válku s novými britskými silami, potřebovali města dobýt, čímž by zničili důležité opěrné body nepřítele, uvolnili jednotky vázáné obklíčením a v neposlední řadě získali nezanedbatelné množství vojenského materiálu. Obležení se zostřovalo a je zřejmé, že minimálně v této druhé fázi obležení se Baden-Powellovy klamné manévry velmi osvědčily. Zejména Cronjé s útokem hodně váhal, nicméně tlačil na něj čas i jeho důstojníci. Týden před příchodem britských vyprošťovacích jednotek se nakonec Búrové odhodlali k útoku. Obráncům skvěle a energicky vedeným Baden-Powellem se však podařilo útok odrazit a hlavní úderné jednotky Búrů zlikvidovat.
Další vojenská kariéra
Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku 1903 vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy, v roce 1907 se stal velitelem divize nově formovaných Territorial Force. V roce 1910 se Baden_Powell rozhodl odejít do výslužby, údajně na doporučení krále Eduarda VII., který mu řekl, že ve výslužbě se bude moci plně věnovat rozvoji skautingu, čímž poslouží Británii ještě více, než pokračováním ve vojenské službě. Tento názor patrně nebyl ojedinělý: když na počátku první světové války nabídl armádě své služby, velení se nedočkal. Lord Kitchener prohlásil, že by mu jistě bylo možno svěřit velení nad několika divizemi, nicméně že Británie nemá nikoho, kdo by jej adekvátně zastoupil v čele nenahraditelného skautského hnutí.[5]
Počátky skautingu
V roce 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea a to je dnes považováno za počátek skautského hnutí
Do šlechtického stavu byl jmenován v roce 1922.
Odkaz
Související stránky
Externí odkazy
- Životopis a poslední poselství na http://verejnost.skaut.cz/
- Baden-Powellovy knihy zpracované v projektu Gutenberg
Reference
- ↑ http://www.anglo-boer.co.za/role-players/gen-de-la-rey.php
- ↑ http://www.pinetreeweb.com/times-history-02-07.htm
- ↑ 28. listopadu 1899 padla na řece Modder do pasti, kterou jí se svými 5 tisíci muži připravili Cronjé s de la Reyem, patnáctitisícová armáda generála sira Methuena táhnoucí na pomoc Kimberley a utrpěla těžké ztráty (asi 900 mužů proti několika desíkám Búrů).; více viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C5%99ece_Modder
- ↑ V bitvě u Magersfontein (11. prosinec 1899) Cronjé s de la Reyem definitivně porazili a zahnali na útěk stále početně výrazně silnější Methuenova vojska (cca 12 tisíc Britů proti 8 tisícům Búrů). Je signifikantní, že i v této bitvě, v níž dosáhl Cronjé svého životního úspěchu, sice byl vrchním velitelem, nicméně bojovalo se podle plánů de la Reye, prosazených proti Cronjého vůli.; více viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Magersfontein
- ↑ "He could lay his hand on several competent divisional generals but could find no one who could carry on the invaluable work of the Boy Scouts"; viz http://pinetreeweb.com/bp-memorial.htm