Robert Taft

Z Katopedia

Profesor Robert F. Taft (* 9. ledna 1932, Providence, USA - 2. listopadu 2018, Weston, Massachutetts, USA) byl americký římskokatolický kněz jezuitského řádu a sprituální a liturgický teolog vyučující na Papežském orientálním institutu v Římě.

Život

Narodil se ve městečku Providence (stát Rhode Island v USA). Pocházel z proslulé americko-ruské rodiny Taftů, která se podílela zejména na konci 19.století na americké politice. Po válce - v roce 1949 vstoupil do jezuitského řádu. Základní kurz filosofie a teologie podstoupil na dnes již bývalém Weston College na University of Massachusetts. Na konci padesátých let, kdy mu byly prodlouženy časné sliby, byl na tři roky vyslán do Iráku, kde učil na Jezuitském kolegiu. Po návratu v roce 1960 dokončil studium ruského jazyka a literatury na Fordhamské univerzitě, následně pokračoval kontinuálně kněžskou formací v jezuitském řádu. Roku 1963 byl vysvěcen na kněze v byzantsko-slovanském obřadu. Mezi lety 1970 - 1975 studoval na postgraduálním studiu na římském Papežském východním institutu, kde napsal svou disertaci u jezuity Juana Mateose na téma Velkého vchodu v Božské liturgii., která byla ihned po obhajobě vydána i knižně a Taft byl díky němu okamžitě zařazen mezi klasiky východní spirituality. Po skončení studií zde již zůstal jako odborný asistent a následně jako profesor liturgiky východokřesťanských církví a východních slovanských jazyků až do svého odchodu do penze v roce 2011. Byl vyhledávaným odborníkem a znalcem v oblasti studia pramenů východních církví, křesťanského kalendáře a Časoslovu (východní liturgie hodin).

V letech 1972 až 1976 působil jako ředitel odborného časopisu Orientalia Christian Periodica a v letech 1987 až 2004 jako redaktor časopisu Orientalia Christiana Analecta-. Byl konzultorem několika vatikánských dikasterií a členem Kongregace pro východní církve. Při kongregaci založil a stal se prvním členem společnosti Societas Orientalium Liturgiarum.

Jako pozorovatel se hodně zabýval liturgickou tradicí obou liturgií - Východu i Západu. Za "vrchol assinity" pokládal užití latiny jako liturgického jazyka v v předkoncilním ritu za daleko lepší přístup k velikonočnímu tajemství než skrze národní jazyk. Stejně tak viděl stinnéé stránky v liturgické reformě západního obřadu^[1] a uváděl do toho kontrast uchování zbožnosti ve východním ritu. Byl zastáncem synodální formy řízení církve, která byla vždy typickou pro řízení pravoslavných a řeckokatolických církví. Když se uvažovalo o možném úplném společenství s asyrskou církví na východě, nastal problém, pokud jde o to, že jejich liturgie postrádala přesnou formulaci konsekračních slov v jejich obřadu. Ve spolupráci s Taftovou analýzou situace vydala Papežská rada pro jednotu křesťanů v roce 2001 dekret, který nyní umožňuje členům obou církví přijímat přijímání od ostatních duchovních pouze v případě nouze.

Od roku 1998, kdy byl povýšen Ukrajinskou řeckokatolickou církví do biskupské hodnosti řeholního stavu - archimandrity s právem užívat žezlo a biskupskou korunu. Po svém odchodu z Říma se odebral do zařízení pro zestárlé kněze ve Westonu, kde kdysi jako student začínal. Nepřestal však i nadále popularizovat východní obřad a tradici v západní církvi. Zde také 2. listopadu 2018 zemřel.

Z díla

• Život z liturgie - Tradice Východu i Západu (1999, česky 2008 Refugium)
• Katolicismus východního obřadu - Dědictví a poslání (2001, česky 2002 Refugium)

Poznámky a reference

1. ↑ Život z liturgie, 61-70.