Salvatoriáni

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Společnost Božského Spasitele (Societas Divini Salvatoris – SDS) je kongregace, jež spatřila světlo světa v 2. pol. 19. století. Založil ji blah. Jan Křtitel Jordan. Církevní uznání obdržela roku 1885.

Obsah

O Kongregaci

Specifikem salvatoriánů byla a je jejich universalita, nejsou zaměřeni např. jen na mládež jako salesiáni. Spočívala mj. v tom, že celá Společnost měla být ochotná převzít každou práci, jaká právě byla nutná, a jednotliví členové měli rádi přebírat i zcela nenápadnou, od jiných opovrhovanou práci.

R. 1882 založil Jordan v Římě společnost řeholních sester „Od Bolestné Matky Boží”, které dostávaly stále více františkánský ráz. Za představenou si vybral matku Františku Streitelovou. Pod jejím vlivem přijal Jordan řeholní jméno František Maria od Kříže. Zároveň dostala „Vyučující společnost”, jak se jí též říkalo, stále zřetelnější klášterní charakter, který ve svých počátcích neměla. Neshody s církevními úřady způsobily r. 1885 odluku této ženské větve, na druhou stranu však dosáhl církevního uznání pro Společnost Božského Spasitele – salvatoriány. To byl název, který jí vymyslela církevní vrchnost, jež nepřipustila o. Jordanem původně navrhované „Apoštolská vyučující společnost”, resp. „Katolická vyučující společnost”.

Záhy se blah. Jan Křtitel Jordan pustil do zápasu o vytvoření nové ženské větve, což se mu povedlo roku 1888. S pomocí šlechtičny Terezie z Wülenweberu založil v italském Tivoli Společnost sester Božského Spasitele. Zakladatelka dostala řeholní jméno Marie od Apoštolů, pod kterým byla v r. 1968 zapsána papežem Pavlem VI. do seznamu blahoslavených – jako první z mladé Kongregace. Svátek má 5. září. Ženská větev se po jisté „době hájení“ přesunula do Říma a odtud pak, stejně jako její starší mužská větev do celého světa.

Současná situace

Nejvíce členů má dnes pak polská provincie – 546. Všichni se řídí třemi tradičními sliby, vyjádřenými třemi uzly na cingulu, plus specifickým čtvrtým, představující osobní vztah k papeži. Ti všichni se řídí heslem svého otce zaladatele: „Žije-li ve světě jediný člověk, který nezná a nemiluje Krista, nesmíš odpočívat, nesmíš odpočívat!“

Do naší země přišli první salvatoriáni r. 1895, konkrétně do Valašského MeziříčíP. Matěj Bezděk a P. Cyril Braschke. Další přišli do Krnova[1], Vranova u Brna, Brna, Prostějova a Prahy.[2] Dnes působí v Prostějově – při farnosti sv. Petra a Pavla, pak také v Kralicích na Hané, Žešově, Čehovicích a Javorníku. Pro malý počet lidí v řádu tak od 8. 12. 2009 generální představený P. Andrzej Urbański, SDS z rozhodnutí své rady změnil název z České provincie salvatoriánů na Vikariát české provincie salvatoriánů. Roli provinciála tak plní právě generál, který zde má svého delegáta sídlícího v Prostějově.

V roce 2011 byl blahořečen otec zakladatel Jan Křtitel Jordan.



Odkazy

Související články

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Pozoruhodný je příběh tzv. Salvátorské Madony z krnovského kláštera. Za 2. Svět. války byl mezi kněžími v Dachau zavřený i salvatorián P. Ludwig Hiller z Krnova. Z generálního vikariátu Bránice byly posílány do Dachau mnohé balíčky s potravinami poté, co byl zrušen zákaz doručování pošty. Biskup Nathan z Bránice pomohl mnoha dachauským vězňům materiálními dary, ale také duchovním způsobem. Společně s kardinály Adolfem Bertrámem z Wroclawi a Michaelem Faulhaberem z Mnichova – Freisingu, se snažili založit v táboře Dachau kapli. Velké úsilí přineslo úspěch. 20. 1. 1941 mohla být slavena v nouzové kapli první mše. Chudičká kaple neměla žádnou sochu Panny Marie. Biskup Nathan pomýšlel na sochu ze salvatoriánského kláštera v Krnově. V zimě roku 1942/43 byla socha zabalena do dek a v noci dopravena na saních na krnovskou faru. Biskup Nathan se postaral o transport do Dachau. I když sám byl v těžké situaci, snažil se pomoci lidem v nouzi. Podařilo se mu najít východisko i v tak bezvýchodné situaci, jako bylo dopravení sochy do koncentračního tábora.
  2. Málo známý je případ prost. Kaplana P. Metoděje Mičoly, SDS, jenž byl v Brně popraven nacisty.
Osobní nástroje