Taras Ševčenko

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Taras Hryhoryjovič Ševčenko(ukr. Тарас Григорийович Шевченко, 25. únorajul./9. březnagreg. 1814; Morynci, Kyjevský gubernát - 26. únorajul./10. březnagreg. 1861, Petrohrad) byl ukrajinský malíř a prozaik a básník. Je považován za zakladatele moderní ukrajinské literatury.

Obsah

Život

Pocházel z chudé rodiny nevolníků. Velmi brzy se z něj stal sirotek. Díky své osobní píli a zájmu o malbu ikon se brzy naučil výborně psát, malovat i kreslit. OD 14 let sloužil jako příručník u pána Engelharta. Žil s ním nejdřív ve Vilně, následně pak v Petrohradě. Nejdříve studoval bez akademických práv Akademii Umění v Petrohradě u Šyrjareva. Zde si ho všimli rusští výtvarnící Sošenko a Hryhorovič. Díky nim a jejich přátelům Žukovskému, Venecianova, Vilgorského a Hrebinky byl vykoupen z otroctví a stal se řádným učněm na Akademii a začal více malovat.

Roku 1840 vychází jeho první velké literární dílo Kobzar. V letech 1843 a 1845 se jako svobodný několikrát vrátil na Ukrajinu a po dokončení Akademie byl jako svobodný umělec ustanoven jako vyučující na Kyjevské univerzitě sv. Volodymyra. Za protistátní účast v Cyrilometodějském bratrstvu byl zbaven občanských práv, poslán do vyhnanství a tam do armády. Po návratu z vyhnanství roku 1857 nějakou dobu měl zákaz vstupu do Moskvy a Petrohradu a pobýval proto v Jižním Novgorodě. Roku 1860 vyšlo druhé vydání Kobzara. Zemřel 10. března 1861 v Petrohradě. Jeho tělo bylo 22. května téhož roku převezeno na Ukrajinu a uloženo na Černéčové hoře v Kanevě. V devadesátých letech je odtud převezli a pochovali na státním hřbitově v Kyjevě.

Dílo

Ševčenkovo rozsáhlé literární dílo se dělí do tří (někteří literární vědci poukazují na čtyří) literární období: Jedná se období rané, období vyhnánství a 'tří let' a období pozdější - které bylo časem Ševčenkovi úplné rehabilitace. Ševčenkovo vnímání světa bylo zaměřené na svázání minulosti, přítomnosti a budoucnosti, přičemž jeho literární přístup stojí na pomezí filosofie a krásné literatury. Kdykoliv například přemýšlí ve svém díle o historii ukrajinského národa, otiskuje do ní život, jaký spatřuje kolem sebe - přemýšlí, jak se může člověk stát svobodným , jak by měl hořet láskou ke svým bližním a rodné zemi. ZPočátku doufal, že v budoucnosti je záruka šťastného údělu člověka. Ve stáří je naopak více skeptický, ale naděje na zlepšení v jeho mysli neumírá.

Rané období (1837-1843)

V raném období, kdy se Ševčenko seznamoval s literaturou mu byl nějakou dobu za vzor polský spisovatel Adam Mickiewicz. Začíná především lyrickými sbírkami, které vyznívají hodně idealisticky. Hodně koketuje s romantismem. V jeho básních (Kateryna, balada Pryčyná) vystupují především postavy s těžkým osudem, který rozmíchává karty v jejich neprospěch. Jedná se zejména o dívky-syrotky nebo svobodné matky, které čekají dítě s kozákem (případ Kateryny, která čeká na návrat svého kozáka, aby mu mohla ukázat jeho syna, ten se však vrací z boje domů do Seče jinou cestou).

Duše sirotka je podle Ševčenka čistější než duše ostatních lidí, kteří na něj hledí s opovržením. Vůle osudu je marností, které se nelze v období plném strasti vyhnout.

Vrcholnými díly raného období jsou historické básně, které Ševčenko zaměřil především na tématiku Kozáků a jejich boje za svobodu Ukrajiny. Kozácká historie neslouží v Ševčenkově případě jako alternativní učebnice historie Ukrajiny. Historické téma užívá jako základní pramen pro vlastní fiktivní příběh, ve kterém zpravidla hraje svou roli láska mladého kozáka k dívce, která je mnohdy v nebezpečí (syžet sbírky Hajdamáci). Mezi další historické básnické sbírky se řadí Tarase Nič a Ivan Pitkova.

Kromě psaní historických a romantizujících básní vzdal navíc také hold zemřelému ukrajinskému básníkovi (prvnímu klasiku moderní ukrajinské literatury) Ivanu Kotljarevskému básnickou sbírkou Na věčnou paměť Kotljarevskému(1838)

Období věznění a vyhnanství (1843-1857)

Do tohoto období se přiřazuje krátká perioda tzv. 'třech let', kdy došlo k výraznému obratu v Ševčenkově tvorbě a vznikla stejnojmenná básnická sbírka (Tri lita). V ní dochází k výraznému autorovu politickému obratu. Více se zaměřuje na literární odboj vůči carskému režimu a zlovůli cara.

Roku 1845 Ševčenko píše báseň Heretik o mistru Janu Husovi, kterou věnoval českému obrozenci Pavlu Josefu Šafaříkovi. Kromě toho vzniká i sbírka o čistých duších a černých vranách Velikyj ljuh, Kavkaz, Rozryta mohyla, Tryzna a nebo sbírka třinácti básní U kazemati, kterou Ševčenko věnoval svům spolubratrům ve vyhnanství.

Silný křesťanský podtext má jeho sbírka Neofyti, jejímž leitmotivem je vznik křesťanské církve ve starověkém Římě. V této básni jakoby autor nabírá druhý dech, rozlišuje zde silně mezi spravedlností a nespravedlností a víra zde nyní již není prostředkem cara k tomu, aby zotročoval lid, ale naopak je nadějí a nástrojem lidí toužících po svobodě. Ševčenko v tom smyslu kriticky rozebírá život na Ukrajině. Vnořuje smůj imaginární pitevní nůž do zbídačeného těla národa a rozevírá sociální rány. Dává čtenáři tímto způsobem shlédnout celou tragiku tohoto carského divadla jakoby v zrcadle. Otvírá před ním skoro až hororovým napětím všechny leitmotivy, situace a skutečnosti, které jsou často implicitně a občas i jasně explicitně ventilovány prostřednictvím několika řádků veršů.[1]

Pozdní období - rehabilitace (1957-1861)

Sbírky

  • Na věčnou paměť Kotljarevskému (На вічною память Котляревському, 1838)
  • Hajdamáci (Гайдамаки, )
  • Ivan Pitkova (Іван Питкова)

Odkazy

České překlady

  • Bílé mraky - černá mračna [přeložil Jaroslav Kabíček], Praha: Československý spisovatel, 1977, 135 s.
  • Hajdamáci [přeložila Zdeňka Bergrová], Praha: Svět Sovětů, 1961, 132 s.
  • Jan Hus (kacíř) [přeložil František Tichý], Kyjev-Praha: Čas, 1919, 37 s.
  • Kobzar [přeložil Zdeňka Bergrová], Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953 253 s.
  • Sny moje a touhy [přeložila a doslov napsala Zdenka Bergrová], Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961 118 s.
  • Umělec [přeložil Milan Horák], Praha : Vyšehrad, 1974, 77 s.

Jiní o Ševčenkovi

  • M. BAŠMAK: Taras Ševčenko, Praha : Orbis, 1947, 37 s.
  • L. Bat', Al. Dejč: Taras Ševčenko : biografičeskaja povest, Moskva : Gosudarstvennoje izdatel'stvo detskoj literatury ministerstva prosveščenija RSFSR, 1952, 269 s.
  • Michajlo MOLNAR: Taras Ševčenko u Čechiv ta Slovakiv, Prjašev : Slovacke pedagogične vidavnictvo, viddil ukrajinskoj literaturi, 1961, 284 s.
  • Taras Ševčenko v české kultuře : bibliografie / sestavili Eva Velinská a Orest Zilynskyj, Praha : Státní knihovna ČSSR, 1962, 95 s.

Taras Ševčenko ve filmu

  • Taras Ševčenko, 1951
  • Son, 1964
  • Zapovit, (kinoseriál, 1992-1997)

Reference

  1. Blíže k tématu Ukrajiny v polovině 19. století v obraze s jakým se konfrontoval Ševčenko ve svém úvodu k překladu knihy Jan Hus (Kacíř) Dr. Štěpán Stockyj, s. 7.
Osobní nástroje