Umělý potrat

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(Externí odkazy)
m (Editace uživatele „Michal Semín“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Cinik“)
Řádka 73: Řádka 73:
* ''[http://www.instituteofleoxiii.org/sk/node/166 „Žiť v pravde: Náboženská sloboda a poslanie katolíkov v novom poriadku sveta“]'' - přednáška [[Charles J. Chaput|Charlese J. Chaputa]], [[arcibiskup Denveru|arcibiskupa Denveru]]
* ''[http://www.instituteofleoxiii.org/sk/node/166 „Žiť v pravde: Náboženská sloboda a poslanie katolíkov v novom poriadku sveta“]'' - přednáška [[Charles J. Chaput|Charlese J. Chaputa]], [[arcibiskup Denveru|arcibiskupa Denveru]]
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce Interrupce] (tzv. neutrální heslo na Wikipedii)
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce Interrupce] (tzv. neutrální heslo na Wikipedii)
-
* [http://www.riz.cz/rxykd Jak se chovat během těhotenství]
 
=== Literatura ===
=== Literatura ===

Verze z 11. 1. 2011, 11:48

Umělý potrat či umělé ukončení těhotenství je termín označující "vraždu dosud nenarozeného potomka". Běžně se definuje i jako "záměrné ukončení těhotenství zabitím dosud nenarozeného potomka", ovšem tato definice nezahrnuje některé speciální případy potratových jevů, jako likvidaci nevyužitých zygot a embryí z procesu umělého opodnění, případně (dle zohledňované definice těhotenství) protinidační účinky antikoncepce a pilulek po). Z hlediska lékařského může mít za následek závažné fyziologické i psychické komplikace.

Jako obzvlášť opovrženíhodná vražda je umělý potrat smrtelný hřích a velmi těžký zločin. Římskokatolická církev jej trestá samočinnou exkomunikací všech přímo zúčastněných. Je povinností Katolické církve a katolíků obecně nejen výkonu potratů se neúčastnit, ale i podílet se na úsilí potraty omezit a zákonně zakázat. Boj proti potratům tvoří jeden z hlavních pilířů agendy hnutí pro-life.

Obsah

Terminologie

Za účelem lepší přijatelnosti potratů a jejich legalizace před veřejnosti zavedli potratáři různé eufemizující termíny, které pojem potrat obcházejí, z nichž nejznámější jsou umělé přerušení těhotenství (UPT) či interrupce. Navíc používají terminologii, která se u některých typů potratů snaží vyloženě zastřít, že jde o potrat - klasickým případem jsou některé "pilulky po", které se potratáři snaží řadit do antikoncepce. Nelze pominout ani termín, kterým potratáři zaštiťují, mimo jiné, celou oblast kontroly porodnosti: péče o reprodukční zdraví. Odpůrci potratů naproti tomu používají pro potraty termíny, které mají přesněji vykreslit jejich morální podstatu, např. vraždění nenarozených či (při popisu potratů jako komplexního jevu) holokaust nenarozených (dětí), babycaust, genocida nenarozených (dětí) či válka proti dítěti.

Potrat a etika

Umělý potrat je smrtelný hřích a velmi těžký zločin[1]. Objektivně je to obzvlášť opovrženíhodná vražda[2], neboť zabíjen je ten nejbezbranější z bezbranných a nejnevinnější z nevinných a navíc zpravidla tuto vraždu páchá či sjednává matka, která by měla být přicházejícímu dítěti největší ochranou.[3] Proto musí být potraty zakázány zákonem a žádný člověk ani stát nemá právo je povolit.[4] Omluvou pro potrat nemůže být nic, ani početí při znásilnění nebo incestu, ani eugenické důvody, ani zdravotní komplikace hrozící matce. Tento naprosto odmítavý postoj k potratu, Církví zastávaný po celou její existenci[5], je nezpochybnitelnou implikací přirozeného zákona a jako takový je neomylný a neměnný.[6] Vyžaduje to respekt k posvátnosti lidského života (resp. právu na život), který za žádných okolností nedovoluje zabít nevinného.

Pokud jde o závažné medicínské indikace, pak je třeba poznamenat, že katolická morálka připouští, že lékaři tam, kde je opravdu výrazně ohrožen život matky i plodu, mohou použít léčebné postupy, které v nezamýšleném druhotném důsledku mohou vést ke smrti plodu (což v žádném případě nezahrnuje potrat, tj. přímé a úmyslné zabití plodu!), je ale jejich povinností maximálně se snažit zachránit oba své pacienty, matku i nenarozeného.

Římskokatolická církev vzhledem k mimořádné závažnosti hříchu umělého potratu trestá jeho přímé pachatele (zadavatele a vykonavatele) samočinnou exkomunikací[7] - tj. exkomunikací, do níž provinilec upadá okamžitě už jen tím, že hřích spáchal (byť by se o něm, kromě Boha samého, nikdo ani nedověděl). Rozhřešení od tohoto hříchu může udělit pouze biskup, nebo kněz se zvláštním zmocněním od biskupa (v ČR je plošně uděleno všem kněžím s pověřením zpovídat). Panují spory o tom, zda se tato samočinná exkomunikace vztahuje i na politiky podporující propotratové zákony (přísnější výklad), každopádně ale platí, že tito politici nesmějí přijímat eucharistii a další svátosti podmíněné očištěným svědomím, neboť veřejně žijí v těžkém hříchu.[8][9] Pochopitelně žádný katolík nesmí takové politiky podporovat a volit.[10]

V současné smutné situaci, kdy zákony v mnoha zemích nechrání právo na život nenarozených, musí mnohé instituce (nemocnice, lékárny), lékaři a další členové zdravotnického personálu čelit rostoucímu tlaku ze strany klientů, společnosti a státu, aby se na potratech podíleli. Zde je třeba si uvědomit, že takto činit ale za žádných okolností nesmějí. Křesťané nesmí respektovat propotratové zákony a nesmí zjevně spolupracovat při potratech a toto odmítnutí podílet se na strašném zlu je nejen jejich morální povinností, ale rovněž základním právem, které je stát povinnen respektovat a chránit.[11]

Je signifikantní, že tam, kde jsou potraty speciálním odvětvím odděleným od normálního lékařství, je vykonávají zpravidla druhořadí lékaři, považovaní za póvl lékařského řemesla.

Důsledky potratů a jejich legalizace

Zdravotní rizika

Z technicko-chirurgického hlediska je tzv. miniinterrupce (umělý potrat v rané fázi těhotenství) běžný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Především v poslední době se ale objevilo větší množství studií, které ukazují, že umělý potrat u ženy zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu.[12][13] Významná rizika existují i při potratu uměle vyvolaném pomocí jedů či abortiv, jako jsou jalovcový extrakt či pilulka RU-486. Dále zde po uměle vyvolaném potratu, lhostejno zda chemickém či chirurgickém, existuje i vážné riziko psychických komplikací v podobě tzv. postinterrupčního syndromu.

Je nutno říci, že potratáři běžně zneužívají své silné pozice v klíčových lékařských společnostech a odborných časopisech k cílenému potlačování informací o případných zdravotních rizicích potratů (i dalších metod kontroly porodnosti) i samotného jejich výzkumu a k prohlasovávání řádně nepodložených "odborných stanovisek" na motivy, že "potrat je velmi bezpečný a postabortivní syndrom neexistuje". Nepohodlné studie obvykle zavrhují s tím, že "měly špatnou metodiku, či byly nekvalitní".

Rizika pro společnost

Z plošného hlediska má své zásadní důsledky i legalizace potratů, jakkoliv částečná, která vede k vysoké demoralizaci lékařů i společnosti jako celku a s ní spojené rostoucí neúctě k lidskému životu a otevírá tak cestu k dalšímu zpochybňování a oklešťování práva na život a důstojnosti lidského života, a to jak v podobě rozšiřování legálně dostupných potratů, tak i jiných útoků na život, např. v podobě euthanasie a eugeniky (tzv. kluzký svah). Dále je třeba vzít v potaz, že legalizace potratu otevírá cestu k tomu, aby byly ženy k potratům nuceny - rodinou, partnerem, společností...

Zejména v asijských zemích způsobuje kombinace dostupné prenatální diagnostiky a potratů hrozivý nepoměr mezi pohlavími, neboť řadě tamních společností jsou synové více ceněni, než dcery, což v kombinaci se snahou o omezení porodnosti vede k cílenému potrácení děvčátek. Obzvláště viditelný je tento problém v Číně, Indii a Vietnamu.[14]

Válka o potraty

V současné době se neustále zmenšuje počet zemí, které chrání lidský život tak, jak si to zaslouží. Potratáři ovládli spoustu zemí a dominují i mezinárodní politice a agresívně se snaží jednak vnutit světu tzv. "právo na potrat" jako "základní lidské právo", jednak tlačí na země, které ještě počatý život zcela či alespoň ve velkém rozsahu chrání, aby z těchto pozic ustoupily.

Státy, které plní svoji povinnost a v rámci kompletní ochrany lidského života umělé potraty úplně zakazují, jsou Dominikánská republika, Chile, Malta, Nicaragua, Salvador a (pochopitelně) Vatikán. Některé státy ovšem zákazy potratů obcházejí za pomoci definičních triků: Chile například distribuuje potratové pilulky po, které klasifikuje jako antikoncepci. Protipól a naprostý vrchol barbarství vůči již zmíněným státům představují země jako Kanada, která neklade potratům žádná omezení, povoluje je po celé trvání těhotenství a i naprosto pokojné protesty před potratovými klinikami kvalifikuje jako zločin, nebo Čína, která dokonce v rámci politiky jednoho dítěte a počínšťování území etnických menšin provádí násilné umělé potraty, a to i v pozdních fázích těhotenství.

Hlavní potratářské síly

Potratářské síly, samy sebe nazývající úsměvným termínem (hnutí) pro-choice/(hnutí) pro volbu, resp. za svobodu volby, se sdružují do mnoha organizací. Prakticky všechny argumentují "zlem ilegálního potratu" a právem ženy na bezpečný potrat ve speciálních případech (početí při incestu či znásilnění, zdravotní komplikace matky či plodu), mnoho pak také (neomezeným) právem ženy rozhodovat o své těle, z něhož odvozují právo na potrat. Existují však ale i skupiny, které prosazují i nucené potraty, respektive potraty jako prostředek veřejného zájmu: za účely eugeniky, kontroly porodnosti a populačního vývoje. Potraty, jakož i další prostředky kontroly porodnosti, jsou klíčovou součástí obrovského byznysu, který se roztáčí okolo lidské sexuality. Tzv. potratářský průmysl produkuje potratářům společně s dalšími oblastmi sexuálního průmyslu nemalé zisky a umožňuje jim tak zásadně ovlivňovat společnost.

Klíčovou roli v prosazování potratů ve světě hrají International Planned Parenthood Federation (v ČR reprezentovaná Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu) a další primárně potratářské organizace, některé úřady a instituce OSN a nově od roku 2007 i Amnesty International. Další výraznou roli hrají bohaté státy, které ovládají (ať už dlouhodobě či pouze dočasně) potratoví extremisté (například USA za vlády Baracka Obamy, které v roce 2010 pomohly prosadit silně propotratovou verzi ústavy v Keni[15][16]).

Zločinnost spojená s potraty

Nelegální potraty

Z hlediska Církve a práva na život i některých právních systémů je umělý potrat zločinem vždy. Na světě ovšem existují rozličné právní systémy, které právo na život různě oklešťují a potrat za určitých podmínek jako zločin neklasifikují. V rámci těchto systémů je možno mluvit o zločinu "nelegálního potratu" (v systému správně nastaveném by slovo "nelegální" bylo přebytečné).

Provádění a podstupování nelegálních potratů je zločin velmi rozšířený, a to i v zemích, které jsou k potratům poměrně benevolentní. Např. v USA byla potratovým klinikám Planned Parenthood prokázána praxe provádění nelegálních potratů bez vědomí a svolení rodičů u nezletilých děvčat, často navíc ve spojení s krytím sexuálního zneužívání.

V zemích, jako je např. Polsko, kde jsou potraty striktně omezeny na "výjimečné okolnosti" (zdravotní indikace potratu, znásilnění etc.) se nelegální potraty kryjí jako legální za pomoci kupování či falšování nepravdivých lékařských dobrozdání či vymyšlených znásilnění.

Omezování lidských práv

Skalnímu jádru potratového hnutí nejde "jen" o legalizaci potratů, kterážto sama o sobě hrubě porušuje právo na život, ale přímo o uznání potratu jako lidského práva a kriminalizaci těch, co s potraty nesouhlasí. To přináší celou řadu dalších kolizí s lidskými právy v oblasti náboženské svobody, svobody projevu ...

Potratáři běžně popírají a potlačují právo na výhradu svědomí a svobodu projevu, požadují zákaz protestů proti potratům (v prvé fázi před potratovými klinikami - viz např. kanadské vězeňkyně svědomí Linda Gibbons a Mary Wagner), zákazy pro-life organizací či alespoň zákaz jejich přístupu do nemocnic a na školy či jejich uvádění na oficiálních seznamech poskytujících servis těhotným ženám.

Potratáři hrubě porušují rodičovská práva na výchovu dětí a to ve dvou zásadních směrech: jednak usilováním o legalizaci potratů u nezletilých bez vědomí a souhlasu rodičů, jednak agresivním prosazováním propotratové sexuální výchovy vedoucí k sexuální nevázanosti.

Poslední položku, obzvlášť smutnou, protože se příčí dokonce i deklarovaným cílům většiny potratářů, je vnucování potratů a podpora nucených potratů, kterého se řada potratářských organizací dopouští. Příkladem může být podpora čínské politiky jednoho dítěte, v jejímž rámci jsou prováděny nucené potraty,[17][18][19] či vnucování potratů v jednotlivých případech, kdy ani dotyčná těhotná žena s potratem nesouhlasí[20].

Propotratové násilí a terorismus

Extrémní formou potratářského omezování lidských práv je propotratové násilí až propotratový terorismus, kterého se potratářské organizace i potratáři dopouštějí. Potratářské organizace a státy jej běžně vykonávají v mezinárodní politice formou vydírání a neopodstatněného nátlaku na státy, které život stále ještě chrání v dostatečné šíři, když například u těch méně rozvinutých podmiňují hospodářskou pomoc přijetím propotratových legislativních změn. A jak již bylo zmíněno výše, dochází i k násilným potratům.

Na bázi jednotlivců, které pravda zpravidla nelze považovat za reprezentanty oficiálních proudů potratářského hnutí (stejně jako není možné považovat tzv. protipotratové teroristy za reprezentanty oficiálního proudu hnutí pro-life), dochází běžně k násilným až teroristickým praktikám, které sahají od výhružek násilím či smrtí (tyto aktivity mají někdy až neuvěřitelně masovou formu - viz např. zuřivou smršť útoků a výhrůžek znásilněním a smrtí, kterou si svým otevřeným dopisem nizozemskému parlamentu vysloužila katolická novinářka Mariska Orbán de Haas[21]) až po otevřené násilí a vraždy. Příkladem mohou být vraždy žen, které odmítly jít na potrat, a hrozby a násilí proti pro-life aktivistům (viz např. výhrůžky smrtí pro-life aktivistům ze strany zaměstnanců potratových klinik[22] či vraždu Jima Pouillona[23]).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Literatura

Reference

  1. Casti connubii 63; Evangelium vitae 58; Gaudium et spes 51
  2. Casti connubii 64; Evangelium vitae 58
  3. Evangelium vitae 58
  4. Casti connubii 64; Evangelium vitae 57
  5. Evangelium vitae 60 a 61
  6. Evangelium vitae 62
  7. Qui abortum procurat, effectu secuto, in excommunicationem latae sententiae incurrit./Kdo provedl a nechal si provést dokonaný potrat, upadl do exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného. - kánon 1398, CIC 1983 (překlad prof. JUDr. ThDr. Miroslav Zedníček)
  8. http://www.youtube.com/watch?v=kv3MRyKfEHA
  9. http://www.lifenews.com/int886.html
  10. http://www.lifenews.com/2010/10/27/nat-6799/
  11. Evangelium vitae 73 a 74
  12. Karen Malec: The Abortion-Breast Cancer Link: How Politics Trumped Science and Informed Consent in Journal of American Physicians and Surgeons
  13. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13085
  14. http://res.claritatis.cz/zpravy/asie/potraty-zpusobuji-obrovskou-nerovnovahu-v-poctu-muzu-a-zen-pripousti-osn-/4380
  15. Steven Ertelt: Pro-Abortion Constitution Passes in Kenya, Opponents Seek Amendments; LifeNews.com, 5. října 2010
  16. http://www.lifenews.com/int1659.html
  17. http://www.vidahumana.org/english/family/ippf-language-deceit.html
  18. http://www.ncregister.com/blog/chinese-couple-forced-to-abort-8-month-pregnancy?utm_source=NCRegister.com&utm_medium=email&utm_campaign=a5b5ad01fb-RSS_DAILY_EMAIL#When:23:59:00Z
  19. http://www.postoy.sk/politika_jedneho_dietata_cina/
  20. Ignác Pospíšil: Pro-choice? K smíchu!, Duše a hvězdy 7. května 2010
  21. http://pro-zivot.pise.cz/25475-zastanci-potratu-hrozi-novinarce-smrti-a-mucenim.html
  22. http://aktualityhvezd.wordpress.com/2010/10/04/potratar-zatcen-pro-vyhrozovani-zbrani-pro-life-aktivistum/
  23. Kathleen Gilbert, John Jalsevac: Well-Known Local Pro-Life Activist Gunned Down in Michigan, LifeSiteNews.com 11. září 2009
Osobní nástroje