Univerzita Palackého

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Univerzita Palackého je druhá nejstarší univerzita v České republice (a zároveň nejstarší na Moravě). Pod současným názvem existuje od roku 1946. V předchozích dobách instituce vystupovala jednak pod názvy Jezuitská kolej, Františkova univerzita a v letech 1860 - 1939 zde existovala jen samostatná Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta. V současnosti se univerzita zaměřuje na výuku a bádání v širokém spektru oborů (humanitní studia, jazyky, medicína, evropská studia a politologie). Tradici vysokoškolského studia v Olomouci si od jeho počátků drží také katolická teologie.

Obsah

Historie

Vznik univerzity

Roku 1573 získala zdejší jezuitská kolej z rukou císaře Maxmiliána II. práva a povinnosti evropských univerzit. Jezuitská kolej sloužila primárně jako kněžský seminář, kde se vyučoval kněžský dorost. Během 16. století se zároveň stal školou pro jezuitské misionáře na Rusi a díky stipendijním závazkům s východními patriarcháty a kláštery zde mohli studovat také ukrajinští, ruští a běloruští studenti. Vyuka na univerzitě začala roku 1576, kam se klade i založení studentské matriky. Již zpočátku měla univerzita dvě fakulty: teologickou a svobodných umění (septem artes liberales - jako např. literatura, filosofie, matematika, alchymie).

Třicetiletá válka

Na počátku 17. století v průběhu třicetileté války však fungování univerzity bylo přerušeno, neboť jezuitský řád byl z Moravy vykázán. Vrátit se pak mohl až po potlačení stavovského povstání roku 1621. Samotná třicetiletá válka Olomouc naprosto zpustošila. Univerzitě Švédové ukořistili její nejcennější poklad - bohatou knihovnu. V rukou Švédu se objevil dokonce i středověký kolektář datovaný 1142 ze skriptoria biskupa Jindřicha Zdíka.

Po odchodu švédských vojsk došlo ke kolosální obnově univerzity a vystavbě nové jezuitské koleje, dvou konviktů a univezitního kostela Panny Marie Sněžné, seminář sv. Františka. V Olomouci vyučovali významní lidé jako např. Marcus Marci a Jakub Kresa (přezdívaný Euklidés západu) nebo tu pobýval zakladatel genetiky Johan Gregor Mendel či astronom Karel Slavíček.

Josefinismus, zrušení univerzity

Roku 1773, kdy byl fakticky zrušen jezuitský řád, došlo po odchodu jezuitů z Olomouce k postupnému zrušení univerzity, přesunutí kněžského semináře do budovy klášterního hradiska, kde byl veden jako generální seminář obrozencem a slavistou Josefem Dobrovským. Následně podle císařského výnosu bylo ponechány na území říše jen tři univerzity: pražská, vídeňská a lvovská. Namísto těch ostatních se buď zavedly odborná lycea nebo jejich činnost skončila úplně.

Obnovení univerzity v 19. století

Iniciátorem obnovy univerzity byl arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan, který jako brat císaře získal pravomoc obnovit univerzity pod názvem Františkova univerzita (pocta úřadujícímu rakouskému císaři Františku I.). stalo se tak roku 1827. nová univerzita měla fakulty filosofickou, teologickou, právnickou a navíc měla medicínsko-chirurgické studio (zárodek budoucí lékařské fakulty). Absolutismus a úbytek studentů však po roce 1851 přispěl k postupnému útlumu a zrušení univerzity jako celku dekretem císaře Františka Josefa I. ze dne 17. května 1860. V Olomouci zůstala jen Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta, která fungovala až do svého zrušení nacisty roku 1939.

Současná univerzita

21. února 1946 došlo k obnovení univerzity pod názvem Univerzita Palackého. Jejím prvním rektorem se stal filosof a sociolog Josef Ludvík Fischer a jedním z prorektorů významný teolog František Cinek. Oba bohužel netušili, že jejich vize o budoucí univerzitě již nedosáhnou naplnění a že roku 1948 nastoupí v Československu tuhý komunistický totalitní režim.
V roce 1950 došlo ke zrušení Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty a zatčení mnoha jejích vyučujících (František Cinek, Silvestr Braito, Reginald Dacík, Antonín Šuránek, ...). Existence univerzity díky represím mezi jednotlivými členy akademické obce byla mnohokrát (zejména po roce 1968) ohrožena. Komunistický režim se totiž mnohokrát snažil omezit působení univerzity, né-li ji přímo zrušit a pracoviště přesunout do Ostravy, protože její olomoucké působiště bylo příliš spojeno s katolickou církví.
Roku 1990 proto již konečně mohlo dojít k naprosté obnově a rozšíření univerzity. Byla obnovena Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta, která krátce nato změnila svůj název na Cyrilometodějská teologická fakulta, protože nyní nevyučovala již jen bohoslovce, ale také již i laiky, kteří touží po vzdělání v nauce katolické církve. Tento prostor laikům v církvi dali biskupové v rámci pastoračního úsilí po II. vatikánském koncilu, který nově definoval pozici laika v církvi.

V průběhu devadesátých let došlo k mnoha změnám na pracovištích univerzity. Došlo nejen k restrukturalizacím a novým akreditacím oborů včetně nových specializací (humanitní a evropská studia, politologie, filmová věda,další jazyky jako ukrajinština, obnově studia latiny apod.), ale také přestavbám jednotlivých pracovišť, výstavbě center a laboratoří apod. (nová budova právnické fakulty, fakulty tělesné kultury, tělocvičny apod.). V rámci teologické fakulty vzniklo také Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty.

Současný vývoj a výrazné škrty ve školství však může fungování univerzity opět ohrozit.

Struktura univerzity

Související články

Externí odkazy

Osobní nástroje