Václav Vacek

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(Založení stránky. Může se začít hned upravovat.)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 14. 1. 2014, 15:31

Mgr. Václav Vacek (* 1946) je katolický kněz a občasný spisovatel v současnosti působící jako duchovní správce farnosti Letohrad. Patří mezi nejprogresivnější kněze v královéhradecké diecéze v oblasti pojetí katolické nauky a liturgie. Nese zodpovědnost za úplné přebourání liturgického prostoru barokního kostela v Orlici a jeho předělání v duchu liturgických forem západní provenience (sám však obhajuje, že se jedná o naplňování přání II. vatikánského koncilu). V roce 2013 začal otevřeně vystupovat proti odvolání slovenského arcibiskupa Bezáka a na jeho podporu zformoval spolu s dalšími skupinami liberálních katoliků petici českým a slovenským biskupům a otevřený dopiš papeži Františkovi.

Obsah

Život

Pochází ze zbožné katolické rodiny. Jeho otec byl politický vězeň nacistického i komunistického režimu. V nacistickém koncentračním táboře byl až do 13. února 1945, kdy za zázračný okolností se podařilo jemu i ostatním spoluvězňům odsud odejít bez jakéhokoliv odporu jejich věznitelů (hovoří se o možném nadpřirozeném řízení, protože v tentýž den se farnost, pod kterou rodina spadala se zasvětila Neposkvrněnému srdci Panny Marie). Ve farní obci však tehdejší pojetí katolické víry jej nebavilo.

Později se dostal do Prahy, kde začal pravidelně navštěvovat Týnecký chrám, kde tehdy působil pater Jiří Reinsberg a hluboce jej zaujalo zdejší prožívání víry. Nesměl z politických důvodů studovat na vysoké škole, a proto se nejdříve vyučil nastrojářem a při práci v šedesátých letech vystudoval strojní fakultu.

Na kněze byl vysvěcen v roce 1975. Jako nepřízpůsobivý byl nejdříve dlouho převychováván v pozici kaplana ve větších farnostech a byl neustále v hledáčku Státní bezpečnosti. Po roce 1977 se aktivně připojil k práci na katolickém samizdatu. Podpořil také Chartu 77, což jej přivedlo ke spolupráci s Oto Mádrem, který redigoval jeho texty, a k dalším skupinám katolického disentu (zejména té, kterou vedl teolog Josef Zvěřina). Od roku 1990 je nepřetržitě farářem v Letohradu.

Většinu své kněžské práce věnoval manželským poradnám a zkoumání toho, proč se u nás většina manželství rozvádí. To se projevilo nejdříve tím, že začal prohlubovat manželské přípravy se snoubenci. Po roce 1990 aktivně podpořil setkávání manželů na každoročním soustředění, které vzniklo na základě nápadu, kterou vymyslel jeden protestantský pastor ve Finsku někdy v polovině osmdesátých letv, a který v současnosti zastřešuje mezinárodní sdružení YMCA. Dlouhodobě se věnuje mužské spiritualitě a snaží se, aby muži pochopili sami sebe a své postavení v Církvi.

V letech 2005 - 2010 provedl za souhlasu královéhradeckého biskupa Duky přestavbu kostela v Orlici, při kterém odstranil celý itinerář včetně barokních obrazů křižové cesty a měl taktéž původně v úmyslu zlikvidovat původní barokní hlavní oltář (v tom mu však zabránili orgány památkové péče). Celý prostor se proměnil v prostor setkávání a "liturgického společenství" hojně užívaný i k neliturgickým účelům (koncerty, výstavy, setkávání u farního čaje apod.).[1] Celou reformu obhájil ve svém volně dostupném díle nazvaném O uspořádání orlického kostela k jeho třistému výročí, ve kterém uvedl několik vykonstruovaných lží vztažených zejména na úpadek tridentské mše a tradiční zbožnosti, která byla klamná zejména proto, že lidé zapomněli na to, že Bůh je jen tam, kde je člověk a člověk sám se Bohu vzdálil. Zajímavostí však je, že v celém dokumentu není ani jeden relavantní odkaz na církevní dokumenty i přesto, že farář Vacek deklaruje, že vše dělal na jejich základě. Celé dílo proto budí spíše dojem amaterismu, než uspokojivého svědectví a obhajoby nové koncepce liturgického prostoru ve starém kostele.

Postoje a stanoviska

Mše svatá je podle něj pouze liturgická hostina, při které si připomínáme Ježíšovu památku.[2] To se pak mj. projevuje i tím, že středem liturgie není svatostánek, ale obětní stůl. Samotným chozením do kostela a plněním nedělních povinností však nemůže člověk být dobrým křesťanem.

Podle něj církev ustrnula v chápání víry z dob Rakouska-Uherska. Vývoj proto znatelně změnilo období po r. 1948, kdy biskupové skončili v kriminálech a prosadili se laici a biskup začal být více chápán jako člověk. Dnes je však podstatou krize to, že se Církev k mnoha věcím obecně nevyjadřuje (sexualita jen negativně, manželství, sociální nauka) a zaostává, protože neumí lidem říci nic krásného.

Společnosti není schopna přijímat hodnoty. Mnoha lidem totiž chybí chápání dobrých hodnot a dělají vše, podle toho, co dělají druzí (a to především to špatné), protože se to již stalo normou. Mnoho obcí, institucí a politiků neumí utvářet kulturu, spolky a společenský život.

V lednu 2013 sepsal a signoval spolu s biskupy Karlem Herbstem, Janem Konzalem, dalšími katolickými a husitskými duchovními výzvu na podporu prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga, ve které se vyjádřili, že právě Karel Schwarzenberg je mnohem blíže sv. Václavovi, sv. Anežce Přemyslovně, Karlu IV., J. A. Komenskému a Boženě Němcové než druhý kandidát (Miloš Zeman). Zároveň vyzvali další křesťany, kteří kritizovali Schwarzenberga jako prezidentského kandidáta pro amorálnost některých jeho postojů a hříšnou minulost, aby ustali od svých "pomluv a nepodložených obvinění". Sám Vacek pak mj. prohlásil, že Schwarzenberg je pro něj jediný vhodný kandidát.[3]

V létě 2013 šel spolu s několika mladými inicioval demonstraci na velehradské pouti 5. července 2013. Během mše sv. roztáhli transparent s fotografií papeže a nápisem "Róbert Bezák???" a vyzývali kolemjdoucí, aby se připojili podpisem pod dopis papeži Františkovi, jehož je Vacek autorem. Celá akce vyvolala různé reakce od výrazu podpory až po nesouhlas. Část transparentu s nápisem navíc museli organizátoři demonstrace srolovat, aby neodváděl pozornost od slavení mše na nádvoří[4].

Jiní o něm

Adam Bartoš jej zařadil do seznamu 700 vlivných pravdoláskařů.[5]

Výroky

  • Společnost ani škola, nepřipravuje lidi na manželství.
  • Já bych si tak přál, aby v církvi byla taková upřímnost, kde si nikdo na nic nehraje, protože všichni jsme jako v nemocnici (musíme se neustále a průběžně uzdravovat).
  • Muži dnes procházejí krizí. Často nejsou schopni platit ani alimenty. Kluci se válí u počítačů, jezdí na motorkách, ale nejsou schopni spolupracovat. My dnes nemáme (mužské) vzory od učitelů počínajíc až po důstojníky na vojně a představené v církvi.
  • Klérus obsluhoval (dříve) věřící v kostele. Spiritualita byla opravdu taková, že někdo, kdo je nahoře (a ještě k tomu v sukních), obsluhuje ty druhé a ti druzí jsou vlastně konzumenty. S mužskými se nepočítalo, přece jen feudální model přetrvával a muži neměli prostor.
  • Muži si v patriarchální společnosti vynutili všelijaké výhody. Vytahujeme se, předvádíme, u piva všemu rozumíme, neumíme si přiznat chybu nebo prohrát… Chlapci jsou často vychováváni jako princátka.[6]

Dílo

  • Pozvání k večeři Páně (2008)
  • Měl jsem štěstí na lidi (v rozhovoru s Josefem Beránkem, 2014)

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. O věci se zmínila i česká Kronika Novus Ordo
  2. viz http://www.getsemany.cz/node/1897
  3. K výzvě se následně připojili také funkcionáři Rádia Proglas a TV Noe. Viz Tomáš KUTIL: Duchovní proti lživé kampani, 23. ledna 2013 [cit. 14.1.14].
  4. Na Velehradě za Róberta Bezáka na webu Umlaufoviny.com
  5. http://abbartos.wordpress.com/2013/05/25/pravdolaska-5-0-aktualizovany-seznam-pravdolaskaru-200-dalsich-jmen-celkem-700-pravdolaskaru/
  6. Čeští muži mají svůj rituál dospělosti - VITALIA.cz
Osobní nástroje