Výhrada svědomí

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Výhrada svědomí je koncept umožňující řešit závažné konflikty svědomí. Na jejím základě může člověk odmítnout konat něco, k čemuž by byl jinak nějak právně zavázán, pokud to je v příkrém rozporu s jeho svědomím, aniž by za to byl postihnut. Definována může být na základě svědomí, nebo případně na konkrétnějším základě (například morálním a věroučném učení církve, ke které se dotyčný hlásí). Aktivní jednání příčící se zákonu pod výhradu svědomí nespadá.

Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae definuje výhradu svědomí jednak jako morální povinnost katolíka, jednak jako lidské právo, které je stát povinen zákonem uznat a chránit. Z hlediska katolické církve jsou v současné době nejpalčivějšími oblastmi, kde katolíci potřebují uplatňovat výhradu svědomí, medicína (potrat, umělé oplodnění, euthanasie), farmaceutický průmysl (výroba a distribuce antikonceptiv a abortiv), adopce (adopce homosexuálními páry) a státní správa (uzavírání homosexuálních svazků).

Parlamentní shromáždění Rady Evropy uznalo výhradu svědomí jako součást práva na svobodu svědomí, myšlení a náboženského vyznání (viz Všeobecná deklarace lidských práv a Evropská úmluva o lidských právech) v usnesení z roku 2001,[1] respekt k ní pak potvrdilo i dalším usnesením z roku 2010.[2][3]

Obsah

Možnosti výhrady svědomí

Výhrada svědomí práva je lidským právem jako součást práva na svobodu svědomí, myšlení a náboženského vyznání. Je zavedena v právních systémech řady států, zejména pak v oblastech týkajících se vojenské služby a medicínské praxe.[4]

Encyklika Evangelium vitae papeže Jana Pavla II. zdůrazňuje, že „odmítnutí účasti na nespravedlivém konání není pouze morální povinností, ale je to i základní lidské právo, které občanský zákon musí uznat a chránit.“ a že „lékaři, zdravotničtí pracovníci, vedoucí zdravotnických zařízení a nemocnic musí umožnit zaměstnancům odmítnutí účasti při povolování, přípravě i výkonu takovýchto zločinů proti životu“.[5]

Vojenská služba

V případě vojenské služby umožňuje obvykle z důvodu svědomí odmítnout jinak povinnou službu v armádě či službu se zbraní (stát pak ale často má zavedenou nějakou formu náhradní vojenské služby). Příkladem takovéto výhrady svědomí může být Česká republika před zrušením povinné základní vojenské služby, odmítnuvší občan však musel vykonat civilní vojenskou službu, či Izrael.

Medicína a farmacie

V případě medicínské a farmaceutické praxe dochází k uplatňování výhrady svědomí zejména v otázce účasti personálu na provádění interrupcí, umělého oplodnění a eutanazie a předepisování a distribuci abortiv a antikonceptiv. Tento typ je v různém rozsahu a různým způsobem zaveden např. ve Velké Británii, České republice a na Slovensku. Je nutno ale podotknout, že pojetí výhrady svědomí ve světském právu v této oblasti je často neslučitelné s katolickým pojetím, protože např. u lékařů odmítajících dělat potraty je zpravidla vyžadováno, aby zajistili jiného lékaře, který zákrok provede, což už je ale naprosto nepřijatelná aktivní participace na potratu. Přívrženci tohoto uspořádání argumentují neexistujícím „právem pacientky na potrat“.[6] V Polsku byl tento požadavek prohlášen Ústavním soudem za protiústavní.[7]

Média

Výhradu svědomí mají ve svých předpisech zakomponovány v různých souvislostech i mediální organizace, například Česká televize v bodu 4.3 Kodexu České televize (verzi schválené v roce 2003) zaručuje právo na výhradu svědomí, která umožní tvůrci předem odmítnou účast na zpracování určitého tématu, aniž by za to byl sankcionován.[8]

Homosexualita

V současné době se objevuje nová výbušná oblast, ve které se církve snaží prosadit výhradu svědomí. Jde zejména o oficiální svazky homosexuálů, o výhradu svědomí se ucházejí úředníci, kteří odmítají homosexuály oddávat či registrovat jejich svazky - např. ve Španělsku, a možnost homosexuálních párů adoptovat děti (ve Velké Británii byl po dlouhé debatě přes odpor církví schválen zákon, podle kterého nemohou výhradu svědomí uplatnit ani církvemi zřizované instituce a musí zařadit homosexuály mezi uchazeče o adopci, čím přinutil katolickou církev k uzavření všech jejích adopčních agentur k zemi).

Kontroverze výhrady svědomí

Otázka výhrady svědomí je v některých oblastech velmi kontroverzní a často se o ni vede tvrdý boj.

Na Slovensku například je sice výhrada svědomí v medicínské praxi zavedena, ale ve sporu nad jejím ukotvením v rámci dodatku mezinárodní smlouvy s Vatikánem padla vláda. Neustále se rovněž vyskytují požadavky na její zrušení - v katolickém Slovensku je totiž podíl lékařů a zdravotnického personálu odmítajících provádět interrupce tak velký, že se projevuje až na úrovni významného podílu celých státních nemocnic - buďto z důvodu postoje jejich vedení, nebo z toho důvodu, že nemocnice není schopná dát dohromady chirurgický tým k provedení zákroku.[9]

Snahy omezit či zcela zrušit výhradu svědomí pro instituce, což vysloveně ohrožuje samu existenci katolických nemocnic, se objevují napříč zelenými a socialistickými stranami Evropě i v politice americké Demokratické strany. Poslední významný pokus o osekání výhrady svědomí v Evropě provedený mezinárodní cestou byl jen poměrně těsně (56:51 hlasů) zastaven v Parlamentním shromáždění Rady Evropy v říjnu 2010.[10]

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • Lucia Madleňáková: Výhrada svědomí jako součást svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání (Linde Praha, Praha 2010; ISBN 978-80-7201-805-5). Kniha shrnuje především právní zakotvení výhrady svědomí coby součásti práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání a s ním spojené precedenty v rámci Evropy, se zvláštním zřetelem na pozici České republiky a Slovenské republiky. Knihu je třeba číst s vědomím, že stav, který se snaží popsat, stejně jako pohled jí samotné, neodpovídají katolickému pojetí výhrady svědomí.

Reference

Informace o článku.

Článek či jeho část byla převzata z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa.
Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unportedcreativecommons.org.

  1. http://res.claritatis.cz/zpravy/evropa/prlom-v-rad-evropy-uznn-nrok-na-vhradu-svdom/4222
  2. http://assembly.coe.int/ASP/APFeaturesManager/defaultArtSiteView.asp?ID=950
  3. http://konzervativnilisty.cz/clanky/civilizace/rada-evropy-uznala-pravo-na-vyhradu-svdomi.html
  4. Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009, s. 9–11, 121
  5. http://www.kebrle.cz/katdocs/EvangeliumVitae.htm Evangelium vitae v překladu Markéty Koronthályové, čl. 74
  6. Že takové řešení nemůže být pro lékaře odmítajícího potrat přijatelné, uznává i Lucia Madleňáková, která mu ovšem zároveň právo na skutečné řešení odmítá přiznat: viz Lucia Madleňáková: Výhrada svědomí jako součást svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání (Linde Praha, Praha 2010; ISBN 978-80-7201-805-5), str. 102-103
  7. http://wiadomosci.wp.pl/kat,1342,title,Wyrok-Trybunalu-Konstytucyjnego-ws-klauzuli-sumienia,wid,17895047,wiadomosc.html?ticaid=115ff7
  8. http://mam.ihned.cz/c4-10000016-10521200-105000_d-kodex-ceske-televize
  9. http://www.zenyamedia.cz/clanky/zeny-nejen-v-mediich/slovensko-resi-potraty_-zrusi-vlada-vyhradu-svedomi_
  10. http://aktualityhvezd.wordpress.com/2010/10/08/utok-na-vyhradu-svedomi-odrazen/
Osobní nástroje