Vilmos Apor

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Blahoslavený Vilmos Apor de Altorja (počeštěně Vilém Apor; 29. únor 1892, Segesvár2. duben 1945, Győr) je maďarský šlechtic, katolický duchovní a mučedník, biskup rábský (19411945) a čestný kaplan Maltézských rytířů.[1] Za biskupské heslo si zvolil Crux firmat mitem, mitigat fortem (Kříž posiluje slabé a mírní silné).

Za druhé světové války pečoval o chudé a uprchlíky a protestoval proti pronásledování Židů v Maďarsku a aktivně jim pomáhal se skrývat. Po dobytí Győru Rudou armádou byl zavražděn ruskými vojáky, když jim bránil ve znásilňování žen, kterým poskytl azyl ve své rezidenci.

Papež Jan Pavel II. jej 9. listopadu 1997 prohlásil za blahoslaveného. Jeho památka je připomínána 23. května[2] nebo 2. dubna[3][4].

Obsah

Život

Narodil se v Segesváru v okrese Nagykukullo v Transylvánii jako sedmé z osmi dětí barona Gabora Apora a jeho manželky komtesy Fidelie, z rodu Palffy.[5]

Pronásledování Židů

Kdo odmítá první příkaz křesťanství a vyhlašuje, že zde jsou lidé, skupiny a rasy, které mohou být nenáviděny a pronásledovány, kdo předpokládá, že lidé jako černoši či Židé mohou být týráni, musí být považován za pohana, byť by se sám vydával za křesťana. Každý, kdo schvaluje týrání lidí nebo se na něm podílí, páchá těžký hřích. - biskup Apor v kázání na Bílou sobotu 1944[5]

Biskup Apor byl jedních z nejostřejších kritiků pronásledování Židů v Maďarsku, proti kterému opakovaně protestoval společně s ostatními maďarskými biskupy i sám.[6] Organizoval pro ně humanitární pomoc, křtil je i poté, co to přijaté protižidovské zákony zakazovaly (pro pokřtěné Židy existovaly z protižidovských zákonů různé výjimky), a schválil, aby jim byla vydávána falšovaná křestní osvědčení. Vystupoval též na jejich obranu ve svých kázáních a organizoval pro ně mezinárodní pomoc (mimo jiné ve spolupráci s von Balthasarem).[5] Rovněž ukrýval ženy a dívky před nacisty a tím bránil jejich odvlečení do koncentračních táborů.

Smrt

Když se k Győru přiblížily boje, biskup nabídl svoji rezidenci uprchlíkům. Když na Velký pátek 30. března Rudá armáda ovládla město, sovětští vojáci přišli a prohledali rezidenci, zda se tam neskrývají Němci. Později týž den se vrátili a chtěli několik žen, které by pomohly s „přípravou jídla a loupáním brambor“. Tuto frázi ovšem používali, ať už chtěli ženy k čemukoliv.[5]

Biskup byl na tento požadavek připraven a zavedl je do té části rezidence, kde ubytoval muže a staré ženy. Tam se pro výpomoc v kuchyni nabídlo několik dobrovolníků. Děvčata a mladší ženy byly ukryty, takže cestou tam ani zpátky rudoarmějci žádnou nezahlédli. Později se však několik vojáků, notně opilých, vrátilo. Vrazili do rezidence a narazili na jedno mladé děvče, které v domnění, že nebezpečí už pominulo, opustilo skryté prostory. Vojáci začali dívku nahánět, ta utíkala a volala o pomoc biskupovo jméno. Biskup přiběhl, postavil se mezi ni a vojáky, ukázal na dveře a rozkřikl se na ně, že „sem nesmí, ať okamžitě odejdou“. Zmatení Rusové se před statným a energickým mužem v sutaně skutečně dali na ústup, ale jeden z nich se na odchodu otočil a vypálil po biskupovi dávku. Poté vojáci odešli.[5]

Biskupa zasáhly tři kulky, z toho jedna způsobila závažné zranění v břiše, kde uvízla. Těžce raněný byl převezen do nemocnice, kde byl operován a přijal svátosti. Lékaři doufali, že by mohl přežít, protože ten den nejedl nic a den předtím jen velmi málo, ale o dva dny později se objevily rychle sílící příznaky vážné infekce, proti níž byli bezmocní. 2. dubna, na Velikonoční pondělí, biskup Apor zemřel. Odměnou mu před smrtí byla zpráva, že vojáci se už do rezidence nevrátili, na což reagoval větou: Děkuji Bohu, že přijal moji oběť.[5]

Po smrti

Tělo biskupa Apora bylo provizorně uloženo v kostele karmelitánského kláštera, nicméně počítalo se s tím, že až bude jeho katedrála opravena a připraví se v ní hrobka, bude pohřben tam.[5]

V katedrální kapli sv. Ladislava byla vybudována důstojná hrobka, ovšem komunistické úřady těsně před plánovaným obřadem zakázaly veřejný pohřeb i přesun těla. Snaha potlačit biskupovu památku tímto způsobem se nesetkala s úspěchem, lidé se chodili modlit i k zatím prázdnému hrobu a nemožnost pohřbít biskupa tam, kam patřil, se postupně stávala jedním ze symbolů náboženského útlaku v Maďarsku a komunistům působila čím dál více problémů. V roce 1985 komunistický režim kapituloval a povolil přemístění biskupova těla do hrobky, byť bez veřejných obřadů.[5]

9. listopadu 1997 prohlásil papež Jan Pavel II. biskupa Apora za blahoslaveného. Je po něm pojmenována např. Katolická vysoká škola Vilmose Apora (Apor Vilmos Katolikus Főiskola) ve městě Vác.[7]

Odkazy

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Vilmos Apor

Reference

  1. http://www.smom-za.org/saints/vilmos.htm
  2. http://tuitiofidei.blogspot.com/2009/05/blessed-vilmos-apor-chaplain-smom.html
  3. http://www.katolik.cz/svaty/svati_mes.asp?m=4
  4. http://saints.sqpn.com/saintv0m.htm
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 5,7 David O'Driscoll: Martyr of Service and Charity. Life of Baron Vilmos Apor; dostupné: http://www.katolikus.hu/hun-saints/apor_en.html (navštíveno 12. 8. 2010)
  6. Radomír Malý: Katolíci ve stínu hákového kříže, Nakladatelství Michael, Frýdek-Místek 2006; ISBN 80-254-0000-X (str. 79)
  7. http://www.avkf.hu/
Osobní nástroje